Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA a dva roky v Dánsku a kdo ví, jaký výlet ještě vymyslím

Moc děkuju za komentáře, pište dál! Udělají mi vždycky radost a občas se mi snad i podaří odpovědět.  Možná tušíte, že jsem před rokem touhle dobou měla velké dilema, co dělat s magisterským studiem. Určitě jsem chtěla ještě aspoň jednou studovat v zahraničí, ale nakonec to byl docela boj mezi 2. největším dánským městem Aarhusem, 3. největší dánskou Odense, švédskou studentskou Uppsalou, která je v hezké přírodě blízko Stockholmu a ještě blíž letišti. No a pak tu byla poslední možnost zůstat v Brně a jet někam na erasmus.  V pátek jsem přednášela na dni otevřených dveří pro mezinárodní uchazeče o bakalářské studium. Kruh se tím trochu uzavřel, protože jsme ve stejné místnosti poslouchali skoro stejnou prezentaci s Kubou v květnu. Právě květnová návštěva definitivně rozhodla o mém osudu. Před ní jsem se učila švédsky a byla téměř přesvědčená, že půjdu do Švédska.  Všichni teď byli ze dne otevřených dveří nadšení, my tenkrát taky. Jeden z Čechů, co sem přiletěl, mi dokonce...

Obrázek, který se ukáže u náhledu blogu vás měl jen nalákat. Vysvětlím ho až příště, protože se k tomu váže celá historka. První týden semestru byl dost klidný. Když už jsme po zkouškách neměli žádné prázdniny, tak jsem se aspoň snažila odpočívat mezi přednáškami. Nakonec jsem ani neměla moc na výběr, protože jsem byla nachlazená (už snad počtvrté od doby, co jsem sem v srpnu přijela). Takže odpočinek byl skoro nutnost.  S novými předměty jsem dost spokojená. Jeden je o vztahu člověka a umělé inteligence, druhý o virtuální realitě a třetí o hackování aplikací. Paradoxně mě neučí ani jeden Dán. Nejblíže k Dánovi má Švéd, co nás učí o umělé inteligenci. Vyučoval přes 10 let v Americe a je to hodně poznat, občas se tam cítím jak na Juniatě. Hrozně mě to baví, protože nás tam chodí jen asi 20. Takže to formátem připomíná spíš střední školu. Většinou se při přednášení soustředí hlavně na zajímavé věci, zároveň mi to přijde docela lehké, nezabíhá do zbytečných detailů a snaží se nás tak ...

Prosím, nebojte se tady trochu komentovat, ať aspoň vidím, jestli to někdo čte. Minulý týden jsem se dozvěděla spoustu novinek. Přijali mě na pozici učitelky programování, nabídli mi erasmus v Itálii a pozvali mě na pohovor do jedné IT firmy. A tenhle týden jsem nesla následky všech těchto novinek. Musím říct, že mít během tří dní poslední zkoušku, první pracovní meeting a pohovor do druhé práce je docela stresující. Ale je to hezký problém, většina lidí tu spíš nemůže práci najít. V pondělí a úterý jsem se snažila naučit na poslední zkoušku. A moc to nešlo. Zaprvé jsem už byla unavená, protože jsem se od 27.12. učila skoro pořád. Zadruhé jsem na to měla jen čtyři dny a věděla jsem, že to nestihnu projít celé, takže jsem trochu zmateně přeskakovala mezi tématy. A zatřetí to byla písemná ABCD zkouška. Překvapivě se ukázalo, že strach z ústních zkoušet zároveň fungoval jako motivace k učení, kterou jsem teď vůbec nemohla najít.   Ve středu ráno jsem šla do budovy, která je speci...

Mezi prvními dvěma zkouškami jsem měla osm dní "volna". A zjistila jsem, že s tím moc neumím naložit, protože na to nejsem z Brna zvyklá. Tam jsme vždycky měli tak tři čtyři dny. Druhá zkouška byla z vizualizace dat, na kterou máme naprostého nadšence z Němekca. Tušila jsem ale, že nám to nedá jen tak zadarmo. Proto jsem se chtěla začít učit skoro rovnou, to jsem ale po dvou dnech únavy a nesoustředění vzdala. Důvod byl jednoduchý. Přišla sobota a sluníčko. A když je v Dánsku hezké počasí, tak se toho musí pořádně využít, protože to tu není skoro nikdy. Možná hrála trochu roli prokrastinace, ale měla jsem hroznou chuť podívat se na Bellevue pláž. (Shodou náhod nejvzdálenější pláž, co jsem si mohla vybrat.) Po cestě jsem se ještě zastavila v jedné hrozně dobré pekárně pro skořicového šneka. (Na poslední chvíli mě opustila odvaha a objednala jsem si v angličtině. Takže asi tolik k tomu, jak mi jde dánština.)  Odpoledne jsem se měla sejít na Street Food Marketu s kamarády, které...

Rozhodla jsem se, že se odteď pokusím každý týden napsat aspoň jeden blog, i kdyby měl být sebevíc krátký. Návrat do Dánska po Vánocích mi přišel trochu smutný. Poprvé se mi stalo, že jsem někam odlétala z Prahy a ani se mi do toho letadla nechtělo. Věděla jsem totiž, že mě čeká hodně intenzivní zkouškové. Navíc jsem si doma začala vážit věcí, které mě tu budou chybět jako sníh, slunečné dny, řízení auta nebo možnost být za půl hodiny na horách. A samozřejmě jsem věděla, že mi bude chybět spousta lidí i celá naše farma. Návrat do zahraničí po Vánocích, to je úplně nová kapitola, kterou ze Švýcarska ani Ameriky neznám. Až teď to začíná být reálné a vážné. Nedělali si srandu, když říkali, že je to na dva roky. Dokonce mě i napadlo, jestli to vůbec stojí za to. Ale moc dobře vím, že kdybych zůstala v Brně, tak bych stejně litovala toho, že jsem to nezkusila. Navíc první dny po příletu bývají nejtěžší, pak si zase člověk zvykne. První zkouška byla už tři dny po příletu a tak jsem se na ni ...