Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA

V neděli jsme po snídani šli na procházku. Obešli jsme místa, která už známe, ale trochu jinou cestou. Nejdřív jsme šli k peace chapel (kopec, který se jmenuje "kaple míru", ale místo kaple je tam kruh z kamenů). Pak jsme šli opět na útesy ("the cliffs"). Celý den bylo hrozné horko a příští týden bude taky, proto jsme si na příští sobotu zarezervovali kajaky a pojedeme s dalšími devíti kamarády (česko-slovensko-německo-americká skupina) k jezeru.  Dost lidí se mě ptá, jak jsem na tom se spolubydlící. Ve středu jsme dostaly papír s otázkami, který se jmenuje Plán úspěšného spolubydlení. Máme ho společně projít, abychom si ujasnily, v kolik která z nás chodí spát, v kolik vstáváme, co a jak bude kdo uklízet atd. Zatím jsme se dost míjeli, protože je venku hezky, tak trávím dost času s kamarády venku. Navíc mi studovny přijdou prosvětlenější a útulnější než náš pokoj. Spolubydlící píše bakalářku, má spoustu předmětů a pracuje pro školní multimediální tým, takže tu také

Mám za sebou první víkend, kdy jsme neměli program naplánovaný do poslední minuty. Naopak jsme skoro nevěděli, co celé dva dny dělat. Dost kamarádů má už hodně úkolů, já zatím naštěstí žádné nemám.  Běžně je jídelna otevřená od sedmi, kdy začíná snídaně. O víkendu snídaně nejsou a místo toho je od 10 do 2 brunch. Mají tam úplně luxusní palačinky. To byl trošku problém, protože jsem se tam vydala jen pro trochu ovoce. Plánovali jsme totiž jít do posilovny a nechtěla jsem jít s prázdným žaludkem. Nakonec jsem došla ke kompromisu dát si jednu palačinku před posilovnou a pak pár dalších později jako oběd.  Několik lidí potřebovalo zajet do Walmartu a protože se nám podařilo najít pár amerických kamarádů (všichni jsou prváci), tak jsme mohli vyrazit. Potřebovala jsem jen diář. Asi bych to nějak zvládla i bez něj, ale stejně jsem neměla nic lepšího na práci, tak jsem jela s nimi. podařilo se mi tam koupit i nějaké knížky, abych si mohla ve volném čase číst a zlepšovat tím svou angličtinu.  N

Ve čtvrtek byl první den školy. Já mám čtvrtek volný, ale s tím, jak všichni spěchali do tříd, tak jsem měla trochu zvláštní pocit, že bych asi taky měla někam jít. Dopoledne probíhala akce, která se jmenuje "Kafe na dvoře". Uprostřed kampusu měla naše oblíbená huntingdonská kavárna (= jediná kavárna, kde jsme zatím byli) stoleček, kde jsme si mohli vzít zdarma muffiny, sušenky, kávu, čaj nebo horkou čokoládu. Byli tam i lidi z vedení školy, kteří si povídali se studenty. Když se všichni rozešli do tříd, tak jsem šla konečně vyzkoušet, jak tu funguje pračka a sušička. Vloni tu prý začala jedna ze sušiček hořet, tak jsem se docela bála, abych neudělala něco špatně. Ale vypadá to, že jsme já, moje oblečení i Tussey Hall (= koleje) přežili. Mezitím se mi podařilo napsat část blogu. Po obědě jsem si šla vyzvednout učebnice. Na FI nepoužíváme učebnice. Za celé své vysokoškolské studium jsem potřebovala jen jednu na hodiny španělštiny. Ale tady v tom jedou ve velkém. Dostala jsem v

Ve středu jsme měli oběd se svým studijním poradcem. Měli jsme si jít vzít jídlo do krabičky a donést ho do třídy, kde na nás čekali učitelé. V Čechách jsem nikdy nic takového nezažila. Často se tu snaží udělat podobná setkání s jídlem, aby to působilo míň formálně. Nápad asi hezký, realita byla ale taková, že z 27 studentů si oběd přineslo asi 6.   Počty studentů jsou tu dost rozdílné než doma. Na FI v Brně nastoupí ročně asi 700 prváků (to počítám jenom informatiky), tady je nás 27 a prý jsme jedna z největších tříd za posledních pár let. Na celou univerzitu (všechny obory dohromady) tu ročně nastoupí asi 350 prváků.  Nejprve nás uvítali tři profesoři dohromady, pak jsme se rozdělili do místností podle toho, kdo je náš studijní poradce. Můj učitel byl velmi milý a nápomocný, po skupinovém meetingu mi ještě individuálně pomohl zapsat si předmět Unix Programming, před kterým musím absolvovat Úvod do informatiky. Sice jsem tenhle místní předmět neabsolvovala, ale dva roky na MUNI se naš

Tentokrát jsme náš suchý stan uvolnily Španělkám, které předešlou noc totálně promokly a šli jsme si lehnout na terasu. Ráno jsme měli k snídani palačinky, ovoce, klobásky a spoustu různých druhů sladkých i slaných tyčinek. Po snídani jsme šli v podstatě rovnou na oběd do jídelny ve výzkumné stanici. Pak bylo zase spousta volného času, dost mých kamarádů odpočívalo nebo dokonce spalo. Já jsem se rozhodla zapojit mezi aktivnější skupinku, která hrála zajímavé hry, o kterých jsem v životě neslyšela. První byl gagaball. Postavili jsme několik stolů k sobě tak, že desky stolů tvořily stěny "ohrádky", do které vstoupí hráči. Pak se to hraje dost podobně jako vybíjená. Až na to, že vybití jste pouze, když vás míč trefí od kolen níž. Pokud se vám podaří vyhodit míč z ohrádky, tak taky vypadáváte. Další hra se jmenuje "four squares" (čtyři čtverce). Křídou se na zem nakreslí velký čtverec, který se rozdělí na 4 menší (očíslované 1 až 4). Pak se to hraje podobně jako ping po

První večer kempování jsme zůstali dlouho v jídelně a hráli různé hry. Nejvíc mě asi zaujala hra, kde si najdete někoho, s kým jednou zahrajete kámen nůžky papír stop. Ti co vyhrají, tak si najdou někoho jiného, kdo taky vyhrál. Ti co prohrají, chodí všude za člověkem, který je porazil a jsou jeho největší fanoušci, snaží se ho podporovat potleskem a pokřiky. Když máte jednoho takového fanouška, je to fajn, ale jak víc a víc lidí vypadává, tak nakonec ve finále proti sobě stojí jen dva hráči, každý má asi 20 fanoušků a fandění začne být velmi hlasité a intenzivní.  Jak už jsem psala, tak jsme další den šli k jezeru. Oběd byl formou menších švédských stolů, kde největší část tvořily hot dogy. Chutnají dost jinak než náš klasický český párek v rohlíku. Celkově jsou o trochu menší, "maso" má výraznější chuť a pečivo je naopak trošku sladší. Asi upřednostňuju spíš ty, na které jsem zvyklá z domu, ale i tak mi chutnají. Jídlo na Inboundu je celkově kapitola sama pro sebe. Bylo ho

V neděli dopoledne přijelo několik amerických prváků, aby se k nám přidali na Inbound. Je to něco jako adaptační kurz. Mají víc termínů, proto tam nebyli úplně všichni prváci, někteří už měli Inbound v červenci. Bylo celkem asi 10 druhů aktivit, do kterých se dalo zapojit - outdoor dobrodružství, umění, hry, sport, běhání, horolezení, dobrovolnictví, ochrana přírody... Každý jsme měli seřadit aktivity podle svých preferencí a pak nám vybrali, ke které skupině se přidáme. Já jsem měla kempování. Vybírala jsem to někdy v dubnu, kdy mi kempování přišlo jako něco, co mě vždycky bavilo, ale zase tak často jsem kempovat nechodila, takže mi to přišlo jako fajn příležitost. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že dva týdny před odjezdem do Ameriky strávím sjezdem Otavy, kde budu spát pět dní po sobě ve stanu, a dětským táborem, kde budu spát taky venku. A že se mi bude o posteli leda zdát. Ale tak aspoň jsem to měla natrénovaný, výběru určitě nelituju.  Celé nedělní dopoledne jsem nervózně očekávala s