Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA

Dneska jsem byla ve škole jen jednu hodinu. Měli jsme chemii a poprvé jsem se přihlásila! A odpověděla jsem správně, mám z toho úplně radost. :D Všechny ostatní hodiny nám odpadly, takže jsem měla spoustu času. Musela jsem ve škole ještě půl hodiny čekat, než se otevře kancelář, ve které si můžu vyzvednout klíč od skříňky. Záloha je 30 franků (to je podle mě víc než cena klíče, na SNP to bývalo 10 korun), ale pán v kanceláři na mě mluvil anglicky, to bylo fajn. Nebyla to ta kancelář, kde jsem byla už minimálně šestkrát, byla to taková malá pozorovatelna u dveří, která má otevřeno jen čtvrt hodiny denně. Nevím, jestli mě odhalil po těch třech slovech, co jsem řekla německy, nebo jestli byl někdy v sekretariátu, když jsem tam něco zařizovala. Byla jsem nadšená, že mám téměř celý den volný a chtěla jsem jet do Basileje. Bohužel začalo strašně pršet, takže jsem zbytek dne strávila doma. Tady máte slíbený seznam drobností, které mi každý den připomínají, že to tu není přeci jen úplně stejn

Jsem tu už dva týdny. První školní dny se mi zdálo, že tři měsíce budou trvat věčnost. I když jsem ani tenkrát nelitovala toho, že jsem sem jela, tak jsem se dost začala těšit domů. Česká republika mi připadala jako nejlepší a nejusměvavější místo na zemi. Tahle mini krize už je však za mnou a poměrně rychle si tu vytvářím každodenní rutinu. Vím třeba, kterou tramvaj musím stihnout, abych nemusela ve škole dlouho čekat na hodinu, ale abych zároveň nepřišla pozdě. Přijde mi úsměvné, že v můj první školní den jsem jela o tři tramvaje dříve. Vím i v kolik musím vstávat, že hodiny na troubě ukazují o sedm minut dopředu a kudy přesně musím jet do obou školních budov, abych se tam dostala co nejdříve. AFS opravdu není cestovka a kulturní výměna opravdu není to samé co dovolená. Je to prostě nový život, který si můžete zařídit podle sebe, alespoň částečně. Dneska mi došlo, že až přijedu do Čech, tak se některé věci nezmění k lepšímu. Tady ráno v tramvaji vidím lidi, kteří se mračí, nechce

Dneska jsem zase musela vstávat už v šest. Do školy jsem jela na kole, ale ráno už byla slušná zima, tak nevím, jak dlouho to ještě bude možné. První dvě hodiny jsem měla němčinu. Opět proběhla velmi zajímavá diskuze, které jsem jen přihlížela a snažila jsem se rozumět co nejvíce. Pak jsme měli dějepis, kde jsme dostali asi čtyřstránkový text, který si máme do příště přečíst a něco o něm říct. Za normálních okolností je to úkol tak na dvacet minut, pro mě je to (a teď nepřeháním) tak na tři hodiny, v lepším případě. Sice je tu těch úkolů poměrně málo, ale trávím nad nimi dost času. Pak byla hodina angličtiny. Měli jsme ve skupinkách diskutovat nad různými otázkami. Všechno to bylo o teenagerech, protože budeme číst anglickou knížku, která vypráví příběh, ve kterém je hlavním tématem dospívání. Pak si měla každá skupinka vybrat jednu otázku, víc se nad ní zamyslet a svou odpověď prezentovat před třídou. Zjistila jsem, že dvě holky z naší čtyřčlenné skupiny skoro neumějí anglicky. Jedna

Užívejte si prázdniny, vstávat v šest do školy není sranda. Včera jsme začínali o půl desáté, tak dneska to naopak bylo už v 7.40. První dvě hodiny jsme měli matematické praktikum. Nevím, jak jsem si to představovala, pravděpodobně prostě dvě hodiny intenzivního počítání příkladů. Ve skutečnosti to vypadalo jako naše informatika. Místo programování jsme pracovali na tabulkách v excelu, takže nic extra složitého, až na to, že je všechno v němčině. Ale je docela hustý, že zatímco v ČR se většinou pracuje na starších počítačích, tak tady má každý iMac. Celou první hodinu jsem se snažila k počítači přihlásit (s tím se pojila i návštěva kanceláře číslo pět). Ten učitel si asi myslel, že to heslo nedokážu opsat, tak se šel kouknout, co to tam vlastně zadávám. Po hodině jsem prostě zkusila vedlejší počítač a hned se mi to povedlo. Druhou hodinu jsem pracovala na nějakých úkolech v excelu, ale moc jsem nevěděla, co z toho mám vlastně právě dělat. Pak přišly dvě hodiny němčiny. Debata o textu,

Nebudu to nějak prodlužovat. S politováním Vám musím oznámit, že to nikdo neuhodl. Správný výsledek byl Afghánistán. To opravdu není typická destinace pro výměnné pobyty, takže mě ani moc nepřekvapuje, že emigroval. Odkud umí tak dobře německy netuším, celkově jsme se zatím vůbec nebavili, ale asi o to ani nijak nestojí. Upřímně mu vůbec nezávidím, že chodí do třídy, kde jsou všichni o dva roky mladší. Mně to na ty tři měsíce nezabije, ale do konce svých studijních let bych to rozhodně nechtěla. Díky Vám jsem aspoň přišla na všechny nedostatky v komentářích. Děkuji všem, co se zapojili, kdyby byl zájem, tak můžu v soutěžích pokračovat.

A je to zase tady... škola. Užívejte posledního týdne prázdnin, i když někteří z Vás možná už také musí do školy. Na štěstí, jak už jsem několikrát naznačila, je to tu o dost méně náročné než v Čechách. Moje jediná nevýhoda je, že je všechno v němčině, ale kdybych byla Švýcarka, tak bych měla spoustu volného času a téměř žádné učení se na testy. Dnes začal třetí týden školy a my jsme psali první test. Byl o stavbě buňky a byl i pro mě velmi jednoduchý. Až na jednu otázku, které jsem vůbec nerozuměla, ale učitel mi řekl, že ji prostě nemám řešit. Učitel pak řekl, že to byl nejjednodušší test, který budou kdy z biologie psát. Stejně tady nebudu dostávat známky, jen se snažím projevit trochu snahy, protože moje němčina není dostatečná na to, abych se hlásila o hodinách a reagovala na odpovědi ostatních. Jednou za 14 dní začínáme v pondělí v 8.35 (máme dvě biologie) , jinak v 9.30 (máme jen jednu biologii). Pak je chemie, na kterou nás má velmi hodný učitel, což je zrovna v chemii opravdu

Už jsem tu deset dní? Uteklo to dost rychle. Už jsem skoro zapomněla, jak jsou ty dva víkendové dny vždycky rychle za mnou. Dneska jsem opět zažila mnoho nových věcí. Dopoledne jsme byly s Friedou v kostele. Chodí tam tak jednou měsíčně, není to nijak ortodoxní katolička. Nenutila mě tam jít, ale mně to připadalo jako další zajímavá ukázka místní kultury, další setkání zdejší komunity. Dnešní mše byla velmi speciální. Dvacet dětí, kterým bylo zhruba 16 let, oficiálně vstupovalo do církve. Proto měly připravené různé projevy, písně atd. Na začátku všichni vstali a dvacítka dětí, slavnostně oblečených, vstoupila v doprovodu rodičů do kostela a celý zástup prošel až k oltáři. Tam se usadily na jednu stranu děti, na druhou rodiče a začalo se. Trochu mi to připomínalo nástup na věneček na konci tanečních. Děti předvedly něco, co asi dlouho připravovaly a vypadalo to opravdu dobře. Trvalo to však dvě hodiny, takže to pro mě bylo trochu zdlouhavé. Kostel byl krásný, moderní, takže lavičky by

Konečně přišel víkend. Vzhledem k tomu, že jsem se zatím nemusela do školy nějak moc učit, tak mi ty všední dny ani nevadí, ale víkend ke prostě víkend. Dopoledne jsme šly nakoupit do Coopu. Mají tam spoustu odlišných výrobků. Například nanuk ve tvaru kinder tyčinky. Hodně populární je tady také mléko v sáčku. Výběr pečiva, ovoce a zeleniny je tady o něco různorodější než v Čechách. Zbytek dopoledne jsem si opět četla svou pohádkovou knížku a hlavně jsem dopisovala blog. Ve dvě jsme jely s Friedou do Basileje, ona si tam potřebovala něco zařídit a pak šla na trh, kde se prodávaly všemožné výrobky. Já jsem měla schůzku se svou kontaktní osobou. Radši vysvětlím. Každý, kdo se vydá s AFS do zahraničí, dostane kontaktní osobu. Je to dobrovolník, který se o Vás stará a můžete mu kdykoliv říct svoje problémy, hlavně ty, co nemůžete řešit s hostitelskou rodinou. Každý takový dobrovolník má na starosti jen jednoho studenta a většinou je snaha, aby bydleli blízko sebe. Hostitelské rodiny mají

Dneska Vás nechám opět v prázdninovém módu a školu vezmu jen velmi stručně. Nedělo se nic extra zajímavého. O hodinové přestávce jsem si sedla v poloprázdné jídelně (bylo teprve půl desáté) ke svým spolužačkám a psala jsem s nimi úkoly. Pak, když už neměl nikdo co psát, jsem si se dvěma i docela povídala. Jedna se jmenuje Noemi, s ní jsem šla předchozí den do lékárny, naštěstí to není ta, co nesnáší spisovnou němčinu. Druhá se jmenuje Yasmine, moc se neznáme, protože máme spolu jen biologii, chemii a matiku, jinak patří do jiné třídy. Takže to začalo obvyklými otázkami, odkud jsem, jak se mi tady líbí (,co si asi všichni myslí, že jim na to odpovím? Jasně, že se mi tady líbí spoustu věcí, ale zkuste si být někde úplně noví a znát jen jednu trošku popletenou, ale jinak skvělou babičku). Pak jsem jim pár slov předkládala do češtiny, bavily jsme se o srozumitelnosti různých švýcarských dialektů. Lidé z Basileje nerozumí lidem z Zürichu a ti zase nerozumí lidem z Bernu, v horách je nářečí

Škola začala v 8:35. Je to příjemné, když můžete vstávat déle, než jste zvyklí. Začali jsme biologií a chemií. Všechnu látku jsme už dříve brali, chemie je plná cizích slov, ale principu rozumím dobře. Co se týče biologie, tak jsem stavbu buňky kompletně zapomněla, takže se to v podstatě učím znovu. V pondělí budeme psát první test. Nemusím ho psát, ale zároveň mám pocit, že bych měla aspoň trochu projevit snahu, tak se na to o víkendu ještě podívám. Pak přišla přestávka. Připojila jsem se ke dvoum spolužačkám, které seděly v jídelně, ale brzy jsme odešly do lékárny, protože jedna z nich si musela něco koupit. Celou cestu jsem prostě jen šla vedle nich a oni si povídaly v dialektu, takže vůbec netuším co říkaly. Občas jsem se snažila na něco zeptat, ale pak se zase rychle vrátily do dialektu. Jedna z nich totiž říkala, že spisovnou němčinu nesnáší. Jak milé. Pak následovaly moje první dvě hodiny tělocviku. Ten probíhá normálně také v dialektu, ale když učitelka zjistila, že jsem výmě

Dneska jsem poprvé vyrazila do školy na elektrokole. Dopoledne jsme měli hodiny na místní základce, které tu říkají Loog. Ke škole přistavěli další třídy z obrovských kontejnerů. Tam probíhá část výuky gymnazistů a bude to tak až do dokončení rekonstrukce gymnázia. Základka je asi 2 km od gymplu, takže mi část polední pauzy zabere přesun. První dvě hodiny jsme měli němčinu. Ty hodiny mi hodně připomínají češtinu na Boženě. Až na to, že je tu více prostoru pro diskuzi. Učili jsme se o komunikaci. Abychom si ukázali, že se dá dorozumívat i přes obrázky, tak jsme měli ve dvojicích něco společně kreslit a nepoužívat u toho slova. Problém byl, že jsem učitelce rozuměla, že máme kreslit a nesmíme mluvit, ale už jsem nepostřehla, co máme kreslit nebo co máme vlastně dělat. Ona najednou zavelela, že nikdo nesmí mluvit. Tak jsem posunula papír k sousedce a ona dlouho přemýšlela. Nevím, jestli vymýšlela, co se má kreslit, nebo jestli taky nerozuměla zadání. Pak po delší době začala kreslit půlk

Dneska jsem měla školu už od 7:40, proto jsem musela vstávat už v 6. Později se ukázalo, že to bylo zbytečné. Tramvaj tu jezdí každé čtyři minuty a já jsem byla v celé škole téměř první. V 7:25 byla škola stále prázdná. Zhruba pět minut před začátkem hodiny začali přicházet spolužáci. První dvě hodiny jsem měla laborky z biologie. Místní třídy jsem asi pořád ještě úplně nepochopila, bylo nás tam jen osm, nikdo nechyběl a z toho asi tři děti vůbec nepatří do mé třídy. Dvě hodiny jsme pracovali s mikroskopem. Nejdřív nám učitel celý přístroj popsal a pak nám rozdal dva papíry A4. Na jednom bylo zadání a na druhém rady pro práci s mikroskopem. Zadání začalo tím, že si máme přečíst ten druhý papír a zeptat se, pokud nebudeme něčemu rozumět. Takže jsem si vzala svůj slovník a začala jsem pomaličku číst. Když jsem byla asi u čtvrté věty, tak si šli všichni ostatní už připravovat mikroskopy. Tak jsem šla s nimi a snažila jsem se všechno okoukat. Před odjezdem do Švýcarska jsem si četla spous

Dneska jsem šla poprvé do školy. Byla jsem z toho velmi nervózní, protože jsem v té budově nikdy nebyla, jela jsem tam sama a pořádně jsem nevěděla, kam mám jít. Pozitivní je, že mi vyučování začíná buď v 8:35, nebo v 7:40. Dneska to bylo v 8:35, takže jsem mohla spát déle, než jsem zvyklá. Měla jsem v plánu jet tramvají v 7:49 a proto mě velmi vylekalo, když jsem se u snídaně koukla na hodinky a zjistila jsem, že je 7:47. Nakonec jsem jela až další tramvají, ale naštěstí jezdí velmi často a vše jsem v pohodě stíhala. Od zastávky jsem šla za jinými dětmi, které šly na stejné gymnázium, takže jsem se ani nemohla ztratit. Třídy se také hledají dobře, protože jsou označené trojmístnými čísly. První číslice vždycky značí poschodí, těch je tady dokonce 7!! Protože jsou na každém patře asi tři třídy, tak se tu dá rychle zorientovat. Čekala jsem před třídou a ještě před hodinou, jsem se jedné holky anglicky zeptala, jestli jsem to našla správně a ona mě ujistila, že ano. Jako první jsme mě

Neděle byla opravdu zajímavá. Ráno jsme jely tramvají na nádraží do Basileje. Tam jsme měly sraz se spolkem turistů. Vydali jsme se vlakem na výlet po okolních kopcích. Poznala jsem spoustu lidí, bohužel s námi nešly žádné děti, ale to jsem tak trochu čekala. Většinu výpravy tvořili senioři. Někteří byli z Německa. Frieda mi řekla, že pochází ze středu Švýcarska. Tam je běžné, že když někdo používá hochdeutsch (spisovnou němčinu), tak všichni poznají, že je cizinec, a odpovídají taky v hochdeutsch. Tady v pohraničí je však cizinců tolik, že je běžné, že i když na někoho budu mluvit spisovně, tak mi budou odpovídat dialektem, protože tomu tady všichni rozumí, včetně místních Němců. Ale já rozhodně ne!! Je to opravdu jako jiný jazyk. Po asi třech hodinách jsme vyšli na kopec, ze kterého byl nádherný výhled na celou Basilej. Na konci článku uvidíte fotky... Naobědvali jsme se tam a pak si šli všichni po svých. My jsme šly nějakou speciální úzkou stezkou, protože Frieda se tam chtěla podí

V sobotu jsme zařizovaly spoustu věcí. Ráno jsme šli nakupovat potraviny, pak jsme se jely kouknout, kde je moje budoucí škola. Pochopitelně bylo zavřeno, takže jsme nemohly dovnitř, ale aspoň jsem věděla, kudy v pondělí pojedu. Pak jsme se šly podívat do obrovského parku, který leží hned vedle školy. Všude tam byly jezírka, fontány a okrasné zahrady. Procházka trvala dlouho. Frieda je velmi nadšená do botaniky a ví toho spoustu o místní historii. Všechno mi to vysvětlovala. Něco jsem rozuměla více, něco méně. Pak jsme se jely domů naobědvat. Odpoledne jsme jely zařídit švýcarskou SIM kartu. Librantice nešly do systému zadat, tak jsme musely použít Friedinu adresu.  V pět hodin k nám přišla na návštěvu Lucia, Friedina dcera, u které budu trávit část podzimních prázdnin. Její syn je teď s AFS v Chile, takže jsme si povídaly o výměnných programech a o Čechách. Lucia přinesla mandlový dort ve tvaru ryby, údajně je to švýcarská specialita. Bylo to moc dobré.  Když odešla, tak jsem si asi