Týden plný novinek
Mezi prvními dvěma zkouškami jsem měla osm dní "volna". A zjistila jsem, že s tím moc neumím naložit, protože na to nejsem z Brna zvyklá. Tam jsme vždycky měli tak tři čtyři dny. Druhá zkouška byla z vizualizace dat, na kterou máme naprostého nadšence z Němekca. Tušila jsem ale, že nám to nedá jen tak zadarmo. Proto jsem se chtěla začít učit skoro rovnou, to jsem ale po dvou dnech únavy a nesoustředění vzdala.
Důvod byl jednoduchý. Přišla sobota a sluníčko. A když je v Dánsku hezké počasí, tak se toho musí pořádně využít, protože to tu není skoro nikdy. Možná hrála trochu roli prokrastinace, ale měla jsem hroznou chuť podívat se na Bellevue pláž. (Shodou náhod nejvzdálenější pláž, co jsem si mohla vybrat.) Po cestě jsem se ještě zastavila v jedné hrozně dobré pekárně pro skořicového šneka. (Na poslední chvíli mě opustila odvaha a objednala jsem si v angličtině. Takže asi tolik k tomu, jak mi jde dánština.)
Odpoledne jsem se měla sejít na Street Food Marketu s kamarády, které jsem potkala na výletě v Laponsku. Pokud jste o tom výletě ještě náhodou neslyšeli, tak to byl jeden z nejlepších výletů, na kterých jsem kdy byla. Plánuji o něm později taky něco napsat nebo aspoň přidat fotky. Tahle skupina kamarádů momentálně studuje na erasmu v Odense (3. největší město Dánska) a udělali si výlet do Aarhusu.
Nejdřív chtěli navštívit Aros (muzeum umění s duhovým kulatým mostem na střeše). Tak jsem si myslela, že mám spoustu času, protože tam stráví alespoň dvě hodiny. Překvapilo mě ale, že mi asi po půl hodině zavolali, že už mají hlad, tak jdou směrem ke street food marketu a do muzea se vrátí pak. Vyšlo to zrovna ve chvíli, kdy jsem dojela na kole na tu pláž. Bylo úplně nádherné počasí a spousta dánských rodinek se tam vydala na procházku. Tak jsem tam chvilinku nasála atmosféru moře a jela zase 5 km zpátky do města.
Bylo moc fajn se s nimi opět vidět. Původně jsem čekala, že uvidím jen dva lidi, které znám a nějakého jejich kamaráda. No nakonec mě přivedli ke skupince asi 7 spolužáků, které jsem neznala. Velká část překvapivě studovala informatiku a hned mě vzali mezi sebe. Byli moc přátelští. A mě na chvilku napadlo, jestli by mi ta menší Odense s Kačkou a Kubou neseděla bývala víc. Zbytek dne už jsem pojala trochu turisticky.
Pak už byl ale opravdu čas začít se učit. Po prvních lednových dnech v Dánsku, které jsem trávila převážně sama, se situace naprosto obrátila. Zjistila jsem totiž, že je tu pár spolužíků, co tráví dost času o samotě. Proto jsme si řekli, že se vyzkoušíme učit společně. A bylo to to nejlepší rozhodnutí. Celé zkouškové se tím stalo mnohem snesitelnější. Zatímco kamarádi erasmáci postupně odjíždí, nebo nějakým mně záhadným způsobem dále pokračují v každodenních pub quizech, párty a výletech, tak já jsem se ráda vrátila ke kamarádkám Němkám ze srpnového kurzu dánštiny. Ty tu jsou taky na dva roky.
Od pondělí jsme se scházely každý den na jiném místě, většinou jsme ráno začaly v nějaké knihovně a po obědě se přesunuli do kavárny, kde máme kávu a čaj zdarma, protože tam pracujeme. A brzo jsme si všimly, že se tam chodí učit pořád ti stejní lidé. Jednou jsme vyzkoušely i nádhernou kavárnu v centru, kde jsme byly hezky mezi místními. Takže osamělost pomalu zmizela a začala jsem si Dánsko opět užívat. Dokonce jsem zjistila, že i ty předměty, co jsem moc nemusela, byly vlastně dost zajímavé, když jsem jim začala rozumět.
Pak se začaly dít trochu šílené věci, které se dějí spíš ve filmech. Před dvěma měsíci jsem se přihlásila na pozici cvičící ve škole a těsně před Vánocemi na pozici programátorky. Nikdo se mi ale neozval. Poslední dobou jsem čím dál tím víc přemýšlela, co s tím. Zatím jsem používala jako výmluvu, že budu řešit práci až po zkouškách. Ale připadala jsem si trochu líně, že jsem si vybrala drahé Dánsko hlavně kvůli studentskému grantu, který dostanu, až tu začnu pracovat. A nakonec toho vůbec nevyužívám. Zároveň jsem se ale trochu bála, že s prací přijdu o část svobody a nebudu moct jen tak odletět kdykoli domů nebo někam na výlet, možná přestanu stíhat koníčky a kamarády a bůhví, jestli bych tu nemusela trávit i léto.
A tady to začíná. V úterý mně napsali, že mě jako cvičící neberou, že se přihlásilo až moc lidí.
Ve středu mi ale přišel mail, že to někdo odřekl, takže mě berou a mám jim to co nejdřív potvrdit, protože semestr začíná už za týden! Tak jsem to potvrdila a budu učit programování v Pythonu!
O pár hodin později jsem se dozvěděla, že mě přijali na podzim na erasmus do Itálie do Pisy.
A jen těsně potom jsem byla pozvaná na pohovor do té IT firmy.
Musím přiznat, že jakékoli soustředění se na učení začalo být nemožné, protože jsem měla tolik otázek. Mám chodit na pohovor, i když bych dvě práce nestíhala? Opravdu bych je nestíhala? Mám jet do Itálie? Jak bych vůbec mohla říct ne životu v Itálii? Ale to by znamenalo, že už mě v Dánsku čeká jen pár měsíců, pak zase pár měsíců tam, pak zase tady? Není to až moc konců a začátků po sobě? Ale mě už vážně dost chybí sluníčko a momentálně mi tu zůstaly tak dvě kamarádky.
Do reality mě hodně rychle přenesla ve středu pozdě večer rozbitá nabíječka na notebook. Ve čtvrtek jsem se ještě musela hodně učit a v pátek donést na zkoušku notebook i s prezentací, kterou jsem ještě nevyrobila. Kolem půlnoci jsem tedy asi hodinu trochu ve stresu hledala, jak narychlo sehnat novou. A u toho jsem si nadávala, protože ta nabíječka už nějakou dobu byla trochu prasklá, takže jsem ji měla vyměnit mnohem dřív. Nebylo to univerzální USB-C, ale dost specifický typ, který měli jen v obchodě na druhé straně Aarhusu.
Tak jsem se tam ráno vydala, jela jsem asi 50 minut na kole někam do kopce a dost jsem se bála, aby nebyl rozbitý celý notebook. Navíc jsem se toho chtěla ještě tolik naučit a čas do zkoušky rychle docházel. Nakonec jsem projížděla nějakou oblastí, kam kromě Anežky na kole jezdili ostatní jen v náklaďácích. Dokonce už tam ani neměli cyklostezky, které tu mají úplně všude. (Ale jsme v Dánsku, takže nakonec před tím obchodem přeci jen pár kol stálo.) Naštěstí to dobře dopadlo a nabíječka i notebook fungují. Když jsem kamarádkám poslala fotku, že jsem u cedule "konec Aarhusu" totálně uprostřed ničeho, kde byli jen pole a obchod, odpověděly stručně "Where the hell are you?" (Kde to sakra jsi?)
Druhá zkouška přišla a opět jsem byla těsně před ní hrozně nervózní. V tu chvíli by mi asi nevadil ani náhodný kluk v minecraftovém tričku, co se přišel podívat na moje státnice a snažil se mě před nimi uklidnit. Tady jsem seděla na chodbě sama. První část byla prezentace projektu, druhá klasické zkoušení a třetí kritika vizualizace. Když se učitel po prezentaci projektu zeptal, proč je naše vizualizace vůbec k něčemu dobrá a pak začal vysvětlovat, že je to vlastně trochu k ničemu, tak jsem tušila, že to nezačalo úplně dobře. Ke zkoušení mi naštěstí vybral docela fajn téma. A o závěrečné vizualizaci jsem řekla dost věcí podle toho, jak nás to učil. Ale v tom stresu mi unikl ten nejhlavnější problém, že ten typ vizualizace vůbec nesedí na typ dat, která se snažíme ukázat. Takže jsem nakonec dostala 2, 12 a 2. (Na škále od mínus 3 do 12, kde všechno od 2 výše včetně znamená, že člověk prošel.) Hodně vyrovnaný, asi jako celý můj pobyt v Dánsku.
V květnu, když nám ukazovali místní školu, tak zmínili slova work-life balance asi 58 krát denně. To jsem ještě ale nevěděla, že to budu balancovat tak, že celé září a půlku října nebudu dělat do školy nic moc, pak říjen a půlku prosince zase všechno, pak chvíli zase nic a chvíli zase všechno. Což jako nakonec nějak vybalancovaný je, ale chtělo by to menší výkyvy. Teď mě čeká ještě učení na poslední zkoušku (konečně písemnou!) a pak už mini prázdniny. Ale dá se tomu vůbec říkat prázdniny, když to jsou jen dva dny, během kterých půjdu na pracovní pohovor a na první meeting cvičících? Ale možná se i trochu porozhlédnu po okolí, přeci jen chci využít toho, že ještě nezačal nový semestr, protože potom toho času nebude o moc víc.
Komentáře
Okomentovat