Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA

Od doby, co jsem se uzdravila se toho zase děje hodně. Dostala jsem se do takové situace, že jsem se svým blogem o pár dní pozadu. Ráda bych to dohnala, protože si přeci jen pamatuji více historek z dneška nebo ze včerejška než z doby před několika dny. Zároveň jsme minulé úterý měli Mountain Day. Každé úterý mám 4 předměty, které se vyučují jen jednou týdně. Proto se nám velké množství úkolů přesunulo z minulého týdne na tenhle. Tím pádem mám dvojnásobné množství práce, tak nebude úplně jednoduché dohnat blog. Rozhodla jsem se, že jediná šance, jak to stihnout je zkrátit články.  Chtěla bych vám říct něco o klubech, které se mi už podařilo navštívit. Dost z nich mělo jen orientační první meeting, kde se nedělo nic tak moc zajímavého. Vybrala jsem čtyři nejzajímavější, kde se i něco dělo. Koňský, keramický, čajový a taneční. V pátek večer jsme se se Stephanie z Anglie a Evou z Francie vydaly na sraz jezdeckého klubu. Potřebovaly jsme se tam seznámit s někým, kdo má auto, protože ze ško

V sobotu se většina mých českých a slovenských kamarádů vydala na slovanský festival do blízkého městečka. Dozvěděli jsme se o něm od slovenského profesora, který tu učí chemii. Dost jsem váhala, jestli se k nim mám přidat, protože jsem už měla objednané jídlo na večeři pořádanou vietnamským klubem a asi bych se na ni nestihla vrátit. Navíc jsme měli domluvenou schůzku s hostitelskými rodinami. Na druhou stranu mě zajímalo, jak v Americe prezentují českou kulturu. Navíc to byla šance, jak se po dlouhé době dostat aspoň na chvíli z Huntingdonu. Kdybych tu byla jediná studentka z Masarykovy univerzity, tak je možné, že by mě to lákalo mnohem víc, protože by se mi touhle dobou už pravděpodobně stýskalo po češtině a české kultuře. Je nás tu však pět, takže mám naopak občas pocit, že používám češtinu až moc.  Dopoledne jsem své volby mírně litovala. Přeci jen byla sobota a nechtělo se mi opět trávit celý den učením na pokoji. Co tady budu dělat? Vypadalo to, že mám před sebou celkem nudný d

Ve čtvrtek po Storming of The Arch jsme se vydali na večeři. Náhodně jsem si sedla ke skupině Britek, protože jsem zrovna v jídelně nikoho jiného neznala. Jedna z nich je moje dobrá kamarádka, druhé dvě moc neznám, ale ukázalo se, že jsou taky dost fajn. Měli v plánu jít do kina, protože škola nabízela promítání několika filmů zdarma. Filmy od sedmi hodin jsme už nestíhali. Holky chtěli jít od devíti na horor, což není úplně můj oblíbený žánr. Začala jsem tedy obepisovat (a pak i obcházet v jídelně) kamarády a hledat někoho, kdo by se mnou chtěl jít na cokoli nehororového. Dost lidí se muselo učit nebo se jim nikam nechtělo, ale Laura z Francie se ke mně přidala.  Tak jsme o půl deváté vyrazili já, Britky, Laura a dva její kamarádi do kina, které je od školy vzdálené asi 25 minut chůze. Máme tu na kampusu knihovnu, která se předělává, ale každou noc má rozsvícená venkovní světla, která jsou rozbitá a strašidelně poblikávají. Do toho nám jeden z kamarádů řekl, že v budově kina straší, p

Na Juniata college se mi líbí, že tu mají spoustu zajímavých tradic. Od festivalu s humry přes náhodný den volna až po Storming of The Arch neboli dobývání oblouku, o kterém vám povím dnes. Jedná se o akci, která proběhla ve čtvrtek. Překvapivě jsem se o ní dozvěděla naprosto náhodou od kamarádů u snídaně. Nepřišel o tom žádný email (a tu všechno obvykle naprosto stojí i padá na emailech) ani nikde nevisely plakáty.  O co tedy jde? Uprostřed kampusu je takové řekněme nádvoří nebo malý park. Uprostřed toho parku se nacházejí velké hodiny. Asi 50 metrů od těchto hodin je budova koleje Cloister Hall, což je jediná pouze dívčí kolej v kampusu. Cloister Hall je nádherná cihlová budova, ve které je obloukový průchod. Při "dobývání oblouku" se prváci snaží proběhnout koridorem vyznačeným páskami od hodin až skrz oblouk. Komu se to podaří, ten získá školné na celé čtyři roky zdarma. Rok na této škole obvykle stojí v přepočtu zhruba milion korun, takže to jsou velké peníze. (My naštěs

Vraťme se k Mountain Day. Přijeli jsme zpátky na kampus kolem čtvrté odpoledne. Dařilo se mi držet se toho, že je to jedinečný den, kdy je škola náhle zrušená, tak jsem se ani nesnažila studovat. Místo toho jsem si četla knížku a odpočívala jsem. Večer se konal meeting čajového klubu. Bohužel jsem tam nemohla jít, protože jsme měli povinnou přednášku od Fabiany Diaz. Jedná se o aktivistku, která se snaží bojovat proti zneužívání žen a znásilnění. Vystupuje se svou přednáškou na různých školách a očividně se umí dobře prosadit, stala se součástí speciálního projektu, při kterém stála na předávání Oscarů na podiu vedle Lady Gagy.  Přednáška to byla dost zajímavá, Fabiana měla skvělý, profesionální přednes. Problém byl v tom, že i když byla akce povinná, tak se nás tam sešlo tak 15. Takže sál byl prázdný, na otázky nikdo moc neodpovídal, všichni byli unavení po dni ve škole a dost spolužáků bylo nervózních z toho, že mají ještě spoustu úkolů a proč by seděli na přednášce, když tam ostatní

Představte si, že je pět ráno a naprosto spokojeně spíte. Najednou vás probudí hlasy před dveřmi vašeho pokoje. Vidíte, že je tma (a nepodíváte se na hodinky), tak si říkáte, že by mohla být tak jedna hodina ráno a někteří spolužáci asi ještě nejdou spát. Pak vám ale přijde, že se baví docela dlouho a nahlas. A když už doufáte, že by je mohl někdo utišit, tak začnou běhat po chodbách a křičet do megafonu "It´s Mountain Day!!!!!!!!"  Prváci jsou zmatení, protože neví, jestli můžou jít zase spát. Nemocná Anežka má dilema, jestli se má akce vůbec účastnit, protože to možná není dobrý nápad. (Nebyl, ale stejně bych to udělala znova, protože o Mountain Day nechcete přijít.) A celá škola je plná nadšení a očekávání. Přesto, že je 5 ráno a právě vás vzbudil megafon.  Co to tedy ten Mountain Day je? Mountain znamená hora a day je den. Vzniklo to tak, že před více než sto lety probíhala epidemie neštovic. Škola se musela zavřít (nepřipomíná vám to něco?) a všichni studenti odjeli domů

Po delší době přicházím s novým článkem. Tentokrát se podíváme na složitější část programu. Náhodně si tu odložím pár myšlenek, které mě napadly. Předem vás varuji, že to může chvílemi působit trochu depresivně (i když se vlastně nic tak špatného a neobvyklého nestalo). O co tedy jde? Posledních 12 dní jsem byla nemocná. Dost to ovlivnilo způsob, jakým jsem trávila volný čas. Chci tu o tom něco málo napsat, protože tenhle blog má být autentický, tak nechci předstírat, že tu zažívám jen ty nejkrásnější okamžiky.  Vraťme se však na začátek. Za moje nachlazení může především klimatizace, kterou tu všude používají. Postupně jsem se naučila, že ve třídách, ve studovnách, na chodbách i v jídelně musím mít vždy mikinu. A pokud tam chci trávit delší čas, tak ideálně i dlouhé kalhoty. Dneska (17. září) bylo doma v ČR kolem 13 stupňů. Tady pořád přetrvává léto, je tu 26 stupňů. Proto může být pro tělo dost šok střídat často teploty. (Některé místnosti klimatizují jen na 16 stupňů!)  Každopádně m

 V neděli odpoledne probíhal Lobsterfest (lobster = humr, fest = festival, oslava, akce). Tato akce nemá na českých vejškách obdoby. Na dvoře je mnoho stolečků a u každého z nich jeden až dva lidi reprezentující nějaký školní klub. Studenti se prochází mezi stolky a zapisují se do klubů, které se jim líbí. Kluby mají obvykle připravené různé pochoutky, aby nalákaly co nejvíce lidí. Po skončení se koná velká hostina, kde každý dostane celého humra.  Začněme od začátku. Juniata College má tým zaměstnanců, který se podle mě živí hlavně tím, že staví v areálu školy stoly, židle a stany pro různé příležitosti. Dost často se stane, že celý den někde připravují zázemí pro nějakou událost. A než si stihnu všimnout, proč stoly postavily, tak už tam zase nejsou a staví je někde jinde pro jinou akci. Proto mě trochu překvapilo, když začali Lobsterfest připravovat přímo před našimi kolejemi už 4 dny předem. V den festivalu všude vlály velké balonky ve tvaru humra (to bylo trošku přehrocený). Zajím

Už je to nějaká chvíle, co jsem naposledy popisovala svůj každodenní život tady. Mezitím jsem byla na procházce po Huntingdonu se dvěma Francouzkami. Došly jsme až k místnímu kinu, které zvenku vypadá jak z amerického filmu. Taky jsem navštívila benzínku Sheetz, kterou jsou z nějakého neznámého důvodu někteří z mých amerických kamarádů doslova posedlí. Moje teorie je taková, že vzhledem k tomu, že jsme tak trochu uprostřed ničeho, tak je tu spousta dětí z vesnic nebo městeček, kde nic moc zajímavějšího než benzínku neměli.  Tady je ta slavná benzínka. Byli jsme se podívat i na fotbalovém zápasu. Nic jsem si tam nekoupila, protože jsem nevěděla, že tam půjdeme. Vyrazili jsme těsně po večeři, kde jsem se přejedla. Takže na další jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Přesto mě zaujalo, že měli přístroj na točenou zmrzlinu, kde si každý natočí zmrzlinu sám a pak to zaplatí u pokladny. To stejné měli i na milkshaky. V pátek jsme byli na bowlingu. Ikdyž v okolí nejsou žádná velká města, tak mělo