Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA

Hned den po japonské večeři se konal Festifall - další z juniatských tradic. To už jsme u neděle 9. října, pořád trošku dál od přítomnosti, než bych si přála. Ale snažím se to dohnat. Angličtináři si jistě povšimli slovní hříčky spojení slov festival a fall (podzim). Byla to tedy taková školní podzimní slavnost. Nejprve to vypadalo, že si to dost kamarádů nechá ujít a já to zajdu jen trochu okouknout. Nakonec se mi to ale moc líbilo, tak jsem tam zůstala po celou dobu a připojilo se ke mně i víc mezinárodních studentů.  Hned u příchodu jsme dostali dva lístky do tomboly a lístek, který se dal u stánku, vyměnit za kávu. Náš kamarád Jake dostal dokonce čtyři lístky do tomboly. To díky tomu, že měl kostkovanou košili (podle mě jen náhodou), což organizátoři ocenili, protože tématem akce byl dřevorubecký camp. Po celém školním dvoře bylo několik stolků, kde se dalo malovat na dýně, hrnky nebo vyrábět podzimní ozdoby. V posledních měsících jsem neměla moc času na malování, tak už jsem skoro

V minulém článku jsem psala o klubech. Teď budu trochu konkrétnější. Skoro každý kulturní klub pořádá jednou ročně večeři pro veřejnost. Lístek na jednu z nich stojí $8, ale když pomáháte, tak ho máte levnější (někdy i zdarma). První byla japonská večeře. S Kubou (Čech) a Laurou (Francouzka) jsme se zapsali jako dobrovolníci, co budou pomáhat v kuchyni. Stačilo se zapsat na 2 hodiny, ale my jsme šli rovnou na 4. První směnu jsme měli v pátek 7. října večer. Druhou v sobotu 8. října odpoledne a v sobotu večer se konala samotná hostina.  Už v pátek to začalo mírným zklamáním. Když jsme dorazili na místo, tak nám řekli, že pro nás aktuálně nemají žádnou práci, protože se jim to všechno daří rychle. A že máme přijít za půl hodiny znovu. Překvapivě se nevařilo ve školní jídelně, ale v malých kuchyňkách na kolejích. (A to mělo přijít 120 lidí!) Byli jsme zrovna na mé koleji, tak jsme zašli do společenské místnosti. Tady mají společenské místnosti dokonce 4 stěny, ne jako na Vinařkách, kde je

Jak jistě víte, tak jsem se zapsala do velkého množství volnočasových klubů. Pamatuji si, jak mi první večer po Lobsterfestu (= festival, kde měl každý klub svůj stánek) došlo, že 17 klubů je fakt moc. Začala jsem panikařit a říkat si: "Jak to jen všechno stihnu?" Po téměř dvou měsících už vím, že se nebylo čeho bát. Koně jsem vzdala, tam to bylo všechno mírně komplikované.  Na tancování jsem začala chodit. První týden nám hodina odpadla a byla jsem za to ráda, protože to bylo v září, když jsem byla nemocná. Hned další týden tedy byla druhá hodina a ta mi přišla dost fajn. Jenže od té doby se naše "učitelka tance" (čtěte studentka stejně stará jako já) asi rozhodla, že už nás učit nechce. Jen nám o tom tak trochu neřekla. Takže jsme tam ještě párkrát zašly, ale ona nikde. (Nebojte se, žije. Potkávám ji v jídelně.) Tím pádem se moje hodina týdně, kterou jsem chtěla věnovat sportu, vypařila. Kulturní kluby dodržují, co splnily. Mají sraz/událost sotva jednou za dva mě

Tento článek navazuje na minulý článek  Vaříme!  Doporučuju si ho nejdřív přečíst, pokud jste tak ještě neudělali. Skončila jsem u příjezdu na soukromou katolickou střední školu v blízkém městě Altoona (které má pro představu zhruba 43000 obyvatel). Spolu s řidičem jsme tedy čekali v kanceláři, než přijde paní učitelka. Ta se tam o pár minut později zastavila, aby pozdravila paní sekretářku. Očividně ale nečekala, že tam budeme tak brzo, protože řekla něco o tom, že čeká hosty a pak zamířila směrem ke třídě. Sekretářka ji však na poslední chvíli zastavila a snažila se jí nenápadně ukázat, že my jsme ti hosti.  Následovali jsme tedy paní učitelku do třídy. Tam zatím ještě nebyly žádné studentky. Začala jsem promítat prezentaci a dokonce jsem dostala i tablet, na kterém jsem viděla stejný slide jako na tabuli a kterým jsem mohla celou prezentaci ovládat. Celkem mělo být ve třídě 7 holek ve věku zhruba 15 až 16 let. Postupně začaly přicházet.  Věděly, že jedna z nich bude mít asi 3 minuty

Chtěla bych poděkovat všem, co sem píšou komentáře. Hlavně Kačce, ta je nejaktivnější. I tak je to tady docela tiché, proto přicházím s první soutěží! Na Juniata College exisuje mnoha zajímavých tradic. Z následujících tradic se 5 skutečně odehrává na Juniatě a jedna ne. Zkuste si jen tipnout, aniž byste to hledali na internetu. Která z následujících tradic na Juniata College neexistuje? A) Festifall (podzimní festival s malováním dýní) B) No Backpack Day (den, kdy místo klasické školní tašky použijete cokoli jiného, třeba nákupní košík) C) Mountain Day (náhodný den v září, kdy se zruší veškerá výuka a celá škola má volno) D) Tenting (týden v listopadu, kdy studenti stanují na školním dvoře) E) Madrigal (večeře, u které profesoři obsluhují studenty) F) Powderpuff (roztleskávačky hrají americký fotbal a fotbalisti je povzbuzují)   Napište do komentářů pod tenhle článek své odpovědi. Nezapomeňte zmínit své jméno. Každému, kdo odpoví správně do čtvrtka 3. listopadu, pošlu pohled.  

Nejdřív chci jen objasnit, že když jsem minule psala, že jsem šla místo učení na procházku, tak jsem tím myslela večerní přípravu do školy. Nevynechávám žádné hodiny, nechodím za školu, neberu drogy, nemusíte se bát. (To byla poznámka pro rodiče a pro babičky.) Zhruba tři týdny zpátky jsem tu psala, že se blíží polosemestrální zkoušky a do toho ještě musím připravit první prezentaci pro střední školu. Teď už to mám o dost klidnější. Navíc pomohly prázdniny. Bylo to snad poprvé od první třídy, kdy učitelé nezaujali postoj: "Když už nejdete do školy a máte spoustu volna, tak vám aspoň dáme spoustu úkolů, ať se doma nenudíte." No ale Miami už jsme probrali a teď je čas, kdy bych se chtěla podívat trochu zpátky, abyste o nic nepřišli.  Zkoušky jsem měla jen dvě - z matematiky a z počítačové grafiky. O matematice od začátku tvrdím, že je lehká. Proto mě zas tolik nepřekvapilo, když jsem dostala 99 bodů ze 100. Naopak grafika je nejtěžší předmět, co tu mám. Nepředstavujte si nějaké

Na chvíli se přeneseme zpátky do Huntingdonu, protože se tu staly dvě drobnosti, na které bych mohla později zapomenout. Ale chtěla bych se s vámi o ně podělit. Počasí je tu dost podobné jako v Čechách, stromy jsou už pestrobarevné. Po návratu do školy se mi úplně nechtělo opustit prázdninový mód. Tak jsem se v pondělí místo učení vydala na procházku na útes. (Není to vyloženě útes nad mořem, spíš skála nad roklinou v lese.) Navíc jsem si chtěla užít barevnou přírodu, dokud to jen jde.  Jdu si tak před školou po cestě a najednou vidím, že nám tam zdarma připravili stoly plné karamelového popcornu a teplého jablečného moštu s velkým nápisem "Vítejte zpět". Bylo to moc hezké gesto, které bych doma ve škole asi nezažila. Hned se mi ta procházka líbila ještě víc. A druhá příhoda (taky spojená s jídlem jak jinak) se týká jídelny. Je tam několik oddělení (pizza, saláty, vegetariánská a veganská jídla, sendviče, wok, mexická kuchyně, dezerty, klasické hlavní chody a pak část, kde se