Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA a dva roky v Dánsku a kdo ví, jaký výlet ještě vymyslím

Prosím, nebojte se tady trochu komentovat, ať aspoň vidím, jestli to někdo čte. Minulý týden jsem se dozvěděla spoustu novinek. Přijali mě na pozici učitelky programování, nabídli mi erasmus v Itálii a pozvali mě na pohovor do jedné IT firmy. A tenhle týden jsem nesla následky všech těchto novinek. Musím říct, že mít během tří dní poslední zkoušku, první pracovní meeting a pohovor do druhé práce je docela stresující. Ale je to hezký problém, většina lidí tu spíš nemůže práci najít. V pondělí a úterý jsem se snažila naučit na poslední zkoušku. A moc to nešlo. Zaprvé jsem už byla unavená, protože jsem se od 27.12. učila skoro pořád. Zadruhé jsem na to měla jen čtyři dny a věděla jsem, že to nestihnu projít celé, takže jsem trochu zmateně přeskakovala mezi tématy. A zatřetí to byla písemná ABCD zkouška. Překvapivě se ukázalo, že strach z ústních zkoušet zároveň fungoval jako motivace k učení, kterou jsem teď vůbec nemohla najít.   Ve středu ráno jsem šla do budovy, která je speci...

Mezi prvními dvěma zkouškami jsem měla osm dní "volna". A zjistila jsem, že s tím moc neumím naložit, protože na to nejsem z Brna zvyklá. Tam jsme vždycky měli tak tři čtyři dny. Druhá zkouška byla z vizualizace dat, na kterou máme naprostého nadšence z Němekca. Tušila jsem ale, že nám to nedá jen tak zadarmo. Proto jsem se chtěla začít učit skoro rovnou, to jsem ale po dvou dnech únavy a nesoustředění vzdala. Důvod byl jednoduchý. Přišla sobota a sluníčko. A když je v Dánsku hezké počasí, tak se toho musí pořádně využít, protože to tu není skoro nikdy. Možná hrála trochu roli prokrastinace, ale měla jsem hroznou chuť podívat se na Bellevue pláž. (Shodou náhod nejvzdálenější pláž, co jsem si mohla vybrat.) Po cestě jsem se ještě zastavila v jedné hrozně dobré pekárně pro skořicového šneka. (Na poslední chvíli mě opustila odvaha a objednala jsem si v angličtině. Takže asi tolik k tomu, jak mi jde dánština.)  Odpoledne jsem se měla sejít na Street Food Marketu s kamarády, které...

Rozhodla jsem se, že se odteď pokusím každý týden napsat aspoň jeden blog, i kdyby měl být sebevíc krátký. Návrat do Dánska po Vánocích mi přišel trochu smutný. Poprvé se mi stalo, že jsem někam odlétala z Prahy a ani se mi do toho letadla nechtělo. Věděla jsem totiž, že mě čeká hodně intenzivní zkouškové. Navíc jsem si doma začala vážit věcí, které mě tu budou chybět jako sníh, slunečné dny, řízení auta nebo možnost být za půl hodiny na horách. A samozřejmě jsem věděla, že mi bude chybět spousta lidí i celá naše farma. Návrat do zahraničí po Vánocích, to je úplně nová kapitola, kterou ze Švýcarska ani Ameriky neznám. Až teď to začíná být reálné a vážné. Nedělali si srandu, když říkali, že je to na dva roky. Dokonce mě i napadlo, jestli to vůbec stojí za to. Ale moc dobře vím, že kdybych zůstala v Brně, tak bych stejně litovala toho, že jsem to nezkusila. Navíc první dny po příletu bývají nejtěžší, pak si zase člověk zvykne. První zkouška byla už tři dny po příletu a tak jsem se na ni ...