Mé tři měsíce ve Švýcarsku a semestr v USA a dva roky v Dánsku a kdo ví, jaký výlet ještě vymyslím

Minulý týden probíhal v Dánsku K7 týden. Jedná se o týden, kdy dostanete do všech muzeí vstup zdarma, pokud vám ještě nebylo 27 let. Takže jsme stihli tři muzea ve třech dnech! Ale k tomu se postupně dostaneme. Začneme hezky od začátku.  V pondělí jsem měla druhou zaučovací směnu ve studentském baru. Máme dva typy směn, zatímco ta první byla každodenní v kavárně, na kterou je obvykle potřeba jen jeden člověk, tohle byla velká akce pro sedm barmanů. V rozvrhu bylo napsané, že budeme obsluhovat lidi na "Lesson in Danish." Nevím proč, ale špatně jsem si představovala, že to bude lekce dánštiny. Tak jsem si říkala, že se třeba aspoň naučím nějaká slovíčka. Ve skutečnosti to ale byla odborná přednáška v dánštině.  Studentský dům, ve kterém se bar i kavárna nacházejí, je obrovský a občas se tam konají i externí akce. Ten den jsem mohla s klidným svědomím vynechat posilovnu (což beztak dělám každý den), protože jsme nejdřív museli z obrovské přednáškové místnosti odtahat stoly a mís...

V pondělí jsem konečně opustila po čtyřech dnech budovu kolejí a uzdravená se vydala do školy. Kolo zůstalo pro jistotu doma a po delší době jsem se svezla autobusem. Po přednášce jsem šla na oběd s kamarády z kurzu dánštiny, které už teď nepotkávám každý den, jako tomu bylo ze začátku. Pak jsme se společně učili v knihovně.  Večer nás na kolejích čekal meeting. A věřte mi, pozorovat 14 dvacetiletých lidí hlasovat o tom, jestli můžeme koupit nový mixér je dost vtipný pohled. Na konci září nás čeká obrovský úklid, který obvykle trvá kolem 7 hodin. Takže jsme většinu schůze řešili, kdo nakoupí uklízecí prostředky, kdo bude mít úklid na starost a jak bude všechno probíhat. Pak ale přišlo i na zábavnější témata. Domluvili jsme se, že spolu půjdeme na minigolf a že každý měsíc se vybere jeden člověk, který navaří pro všechny společnou večeři.  Ve středu jsem měla ve škole první cvičení, minulý týden se konaly jen přednášky. Bylo nás tam 80, což bylo velmi zvláštní, protože jsem zvy...

V pondělí začala škola. A začalo to hodně perným dnem. Od 9 do 2 jsem měla v kuse přednášky, pak jsem měla 15 minut na to, abych doběhla do studentské kavárny, kde jsem měla poprvé pracovat. Oběd jsem stihla po cestě asi za dvě minuty.  Na směně jsem byla s jednou Dánkou, která tam pracovala už rok a dvěma novými holkami. Jedna byla z Francie, druhá ze Singapuru. Ve čtyřech nebylo v kavárně, kde obvykle pracuje jen jeden, moc co dělat. Bavilo mě to, ale většinu času jsme hlavně čekali, jestli někdo nepřijde. Ale aspoň jsem dostala jejich tričko! Velkou část zákazníků jsem znala z kurzu dánštiny.  Často na nás někdo mluvil dánsky. Nějaký náhodný kolemjdoucí nám řekl, že kdyby si měl tipnout, kdo z nás je z Dánska, tak u mě by řekl že jo a u té Dánky že není. Ale naštěstí nikomu nevadí mluvit anglicky. Práce to bude snad pohodová. Většina lidí tam pracuje jako dobrovolníci, proto nemáme nějaká přísná pravidla. Pokud nechodí zákazníci, tak si můžeme číst, učit se, jíst. To na gol...

Momentálně se toho děje tolik, že o tom ani nestíhám psát. Pokusím se to teď trochu dohnat. Přesuňme se tedy o dva týdny zpátky. Během posledních dní před začátkem školy jsem se snažila odpočívat a trochu se zregenerovat po velmi nabitých orientačních dnech.  Nejdřív jsme šli s kamarády hrát deskové hry a u toho jsme potkali nějakou Němku, která tu byla na letní škole a druhý den odjížděla po měsíci domů. Na akci pro nové studenty se dostala omylem. Bydlela celou dobu vedle kavárny, kde budu pracovat, ale nevěděla o tom, že tam nějaká studentská kavárna je. Líbí se mi, jak mám poct, že si tady na začátku musím najít nějakou skupinku kamarádů, kterých se budu celou dobu držet. Ale realita je taková, že si nové kamarády můžete vytvořit kdykoli, třeba i náhodně úplně na konci pobytu.  Poslední pátek před začátkem školy jsme měli poslední uvítací den, tentokrát už vyloženě zaměřený jen na magistry z informatiky. Přijela jsem tam už na kole! Na chodbě ve škole jsem potkala Louisu, ...