Přelomový víkend

Momentálně se toho děje tolik, že o tom ani nestíhám psát. Pokusím se to teď trochu dohnat. Přesuňme se tedy o dva týdny zpátky. Během posledních dní před začátkem školy jsem se snažila odpočívat a trochu se zregenerovat po velmi nabitých orientačních dnech. 

Nejdřív jsme šli s kamarády hrát deskové hry a u toho jsme potkali nějakou Němku, která tu byla na letní škole a druhý den odjížděla po měsíci domů. Na akci pro nové studenty se dostala omylem. Bydlela celou dobu vedle kavárny, kde budu pracovat, ale nevěděla o tom, že tam nějaká studentská kavárna je. Líbí se mi, jak mám poct, že si tady na začátku musím najít nějakou skupinku kamarádů, kterých se budu celou dobu držet. Ale realita je taková, že si nové kamarády můžete vytvořit kdykoli, třeba i náhodně úplně na konci pobytu. 

Poslední pátek před začátkem školy jsme měli poslední uvítací den, tentokrát už vyloženě zaměřený jen na magistry z informatiky. Přijela jsem tam už na kole! Na chodbě ve škole jsem potkala Louisu, která dělá koordinátorku našeho studijního oboru a která zároveň organizovala i květnový program. Potěšilo mě, že si mě z května pamatovala! Pozdravila mě se slovy, že mě ráda opět vidí. To na FI v Brně si mě doteď možná kromě vedoucí na bakalářku nepamatuje nikdo.  

Po skončení programu jsme ještě zůstali ve škole, protože ve tři otevírali Friday bar. Jedná se o akci, která se koná každý pátek. Po celé univerzitě se otevře kolem 40 barů. Hodně se mezi sebou liší. Zatímco biologové mají malý bar ve třídě, kde hrajou deskovky, inženýři udělají z jídelny hospodu s fotbálkem a beer pongem. A pak tu máme fakultu byznysu a sociálních studií, kde mají přímo ve škole obrovský klub s několika DJ. Tenkrát jsme ale zůstali jen v baru pro informatiky, který spočíval v tom, že jste si v jídelně mohli koupit pití, ale jinak byste sotva poznali, že to má být bar.

V sobotu mi velká část kamarádů odjela pryč, někteří domů do Německa, další do Maďarska na svatbu nebo do Itálie na dovolenou. Po tolika dnech, kdy jsem byla skoro neustále obklopená lidmi, jsem si užila víkend skoro o samotě. V sobotu jsem jela na kole k moři. Kousek od Aarhusu, se nachází nekonečný most, vypadá to jako molo ve tvaru kruhu. Hned vedle něj je pláž, les a obora s jeleny. Náhodou jsem na molo přijela zrovna ve chvíli, kdy se tam konala svatba. Ale naštěstí tam bylo i několik turistů, tak jsem se šla na molo podívat i tak. Pak jsem se šla projít podél pláže, sedla jsem si na lavičku a četla si. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že si můžu o víkendu zajet jen tak na kole na pláž.

V sobotu večer se pak konala velká uvítací party pro mezinárodní studenty. Protože tu velká část kamarádů nebyla, tak jsem měla trochu dilema, jestli tam vůbec jít. Ale naštěstí se už nebojím chodit do kuchyňky. :) Když jsem si vařila večeři, tak se mě skupinka erasmáků zeptala, jestli nechci jít na tu párty s nimi. Teď to jsou jedni z mých nejlepších kamarádů, co tu mám. Tenkrát jsem je ale sotva znala. I tak jsem šla a byl to velký zážitek. 

Nejdřív jsme šli do domu, kde bydlelo několik kamarádek mojí spolubydlící. Většina z nich byla výrazně namalovaná, měly oblečení, které toho moc nezakrývalo a studovaly byznys. Už v tu chvíli jsem si říkala, co tady dělám... Ale naštěstí se ukázalo, že jsou dost v pohodě. 

Odtamtud jsme v noci jeli autobusem jako velká skupina zase na jiné koleje za jinými kamarády. No to bylo hodně něco pro mě. Tři spolubydlící zvládám v pohodě, ale objevit se v něčím obýváku a nikoho tam neznat, to je vyloženě moje oblíbená aktivita... Bylo to ale ještě větší dobrodružství ve chvíli, kdy začalo extrémně pršet a my to měli od zastávky na ty koleje asi 10 minut pěšky. Zatímco tam všichni byli vyzdobení na párty, my jsme přišli totálně promočení. Ale bylo to dobrodružství, které nás určitým způsobem stmelilo. Nakonec se nám podařilo po delší době dostat i na tu party, kde už jsem si připadala jako doma, protože jsem tam od vidění poznala spoustu lidí, co se mnou měli kurz dánštiny. Navíc se párty konala na stejném místě, kde týden předtím probíhala většina společenského programu. 

Nejvíc se mi ale líbilo, že když všechno skončilo a přišli jsme domů, tak jsme ještě chvíli poseděli v kuchyni. Vždycky jsem všude měla štěstí na spolubydlící. Káťa, Justinna, Dorotka i Matylda byly super. Ale potkávala jsem je hlavně na pokoji, volný čas jsme často trávily zvlášť. Proto když už jsem šla někam za kamarády, tak jsem se většinou vracela sama, zatímco se spolubydlící učily nebo spaly nebo někde byly se svými kamarády. Možná jsem se tím snažila vyhnout ponorkové nemoci, abych pořád nebyla se stejnými lidmi. Tady máme ale každý pokoj pro sebe, proto se toho tolik nebojím. 

V neděli jsem neměla nic moc v plánu. Objevila jsem ale, že už na první den školy máme za úkol přečíst několik stran. Bylo jich asi 20 a připadalo mi to jako moc. To jsem ještě netušila, že další týdny to bude kolem 90. Spolu s nákupem potravin, praním a dvěma hovory do Čech bylo najednou pozdě večer a to jsem šla teprve vařit večeři a oběd na další den.