Týden plný muzeí

Minulý týden probíhal v Dánsku K7 týden. Jedná se o týden, kdy dostanete do všech muzeí vstup zdarma, pokud vám ještě nebylo 27 let. Takže jsme stihli tři muzea ve třech dnech! Ale k tomu se postupně dostaneme. Začneme hezky od začátku. 

V pondělí jsem měla druhou zaučovací směnu ve studentském baru. Máme dva typy směn, zatímco ta první byla každodenní v kavárně, na kterou je obvykle potřeba jen jeden člověk, tohle byla velká akce pro sedm barmanů. V rozvrhu bylo napsané, že budeme obsluhovat lidi na "Lesson in Danish." Nevím proč, ale špatně jsem si představovala, že to bude lekce dánštiny. Tak jsem si říkala, že se třeba aspoň naučím nějaká slovíčka. Ve skutečnosti to ale byla odborná přednáška v dánštině. 

Studentský dům, ve kterém se bar i kavárna nacházejí, je obrovský a občas se tam konají i externí akce. Ten den jsem mohla s klidným svědomím vynechat posilovnu (což beztak dělám každý den), protože jsme nejdřív museli z obrovské přednáškové místnosti odtahat stoly a místo nich donést 320 židlí. Většinu obecenstva tvořily zhruba čtyřicetileté Dánky. Přednáška byla o psychologii, ale to je všechno, co jsem pochytila. Pracovala jsem tam s Chai ze Singapuru, se kterou jsme se už znali z první směny, a s pěti Dánkami. 

Nakonec se z toho pro mě a Chai stejně stala malá lekce dánštiny. Naučila jsem se tam totiž víc dánských frází než za celý měsíc dohromady. Například: Tady máte, není zač, (ne)perlivá voda,... Většinu času jsme nemusely nic moc dělat. Těsně před přednáškou a o přestávce to ale bylo dost intenzivní. Naštěstí jsme měli velmi omezenou nabídku, takže se to dalo dobře zvládat, i když jsem v té místnosti pracovala poprvé. 

Zjistila jsem, že mi tyhle větší akce s víc lidmi vyhovují víc, protože je tam vždycky přítomný i nějaký profesionální barman, takže na nás zůstane málo zodpovědnosti a člověk není na všechno sám. Navíc díky těmto směnám můžu poznat i několik Dánů. Naopak to má ale nevýhodu, že tyhle směny končí později než ty klasické v kavárně.

V úterý jsem se chtěla vydat do běžeckého klubu, ale začalo hodně pršet a upřímně jsem byla spokojená, že jsem mohla zůstat celé odpoledne v pokoji a trochu dohnat školu. V poslední době se toho děje hodně a neustále jsem obklopená lidmi. Takže pauza přišla víc než vhod.

A vyplatilo se to, hned středa totiž byla hodně nabitá. Ráno jsem šla podruhé běhat. Nechtělo se mi ani trochu, ale vymyslela jsem si motivační strategii. Hodně lidí z kolejí běhá a v úterý večer jsem svým běžeckým kamarádům říkala, jak bych šla ve středu běhat, ale nestíhám to, protože mám spoustu plánů. Oni ale nepodporují žádné výmluvy, tak mi doporučili, ať jdu ráno, když mi škola začíná až v deset. Kdybych se s nimi o tom nebavila, tak bych ráno rozhodně nešla, ale byla to dobrá motivace. 

Pak jsem strávila většinu dne ve škole až do půl šesté, kdy jsme měli informační schůzku k programu Dare to Danish. Jedná se o program, který propojuje zahraniční a dánské studenty. Tahle konkrétní schůzka byla jen pro zahraniční studenty. Tak půlku z nich jsem znala, ale vždycky mě překvapí, kde se i po tolika různých akcích berou noví, které jsem nikdy neviděla. Nečekala jsem, že se celý program bude skládat z tolika akcí a kalendář se mi tak opět trochu víc zaplnil. Jedná se hlavně o akce pro poznání dánské kultury, projdeme si Aarhus, budeme vařit dánské jídlo, pojedeme na výlet... K tomu budeme mít každý ještě přiděleného dánského kamaráda, se kterým se máme aspoň čtyřikrát sejít ve volném čase (což je dost vtipný příběh, o kterém si povíme příště). 

Při odchodu ze schůzky jsem hodně uvažovala nad tím, že bych z programu odstoupila, protože při přihlašování jsem si neuvědomila, že to bude docela časově náročné a že toho budu dělat tolik. Další úterý měla být první akce i s Dány a když jsem se v pondělí chystala psát mail, že nepřijdu, tak jsem si všimla, že nám napsali, že pokud nepřijdeme, tak to máme dát vědět aspoň tři dny dopředu. Asi by ještě šlo odstoupit, ale nakonec jsem se rozhodla, že zůstanu. Přeci jen se teď bavím dost často s erasmus studenty, kteří za půl roku odjedou. Takže musím myslet i na budování dlouhodobějších kontaktů.

Zpět ke středě. Po schůzce jsem spěchala na koleje, kde se konala společná večeře. Zhruba jednou za dva až čtyři týdny si někdo vezme na starosti, že uvaří pro všechny. Tentokrát připravoval Holanďan palačinky, společně s jedním Dánem jsme mu pomáhali. Nevím, jak moc jsou palačinky holandský, pravděpodobně moc ne, ale i tak byly dobrý. Nesešli jsme se úplně všichni, bylo nás osm a bylo to moc hezký. Už se do kuchyně nebojím chodit tak jako v prvních dnech po příjezdu.

Ve čtvrtek jsem byla většinu dne ve škole. Ráno jsme klasicky měli cvičení, kde jsme toho za tři hodiny probrali stejně jako bychom v Brně stihli za 45 minut. Ale zase nám učitel vždycky přinese zdarma konvice s čajem, kávou a kakaem. Jinak jsem byla celý den ve škole, nic zajímavého se nedělo. A večer jsem šla už potřetí běhat!

Přichází pátek a konečně se dostáváme k těm muzeím. Ráno jsem šla do knihovny a i když jsem se neučila nic moc zajímavého, tak jsem byla hrozně spokojená, že můžu být v knihovně a sama si v klidu studovat. Mezi všemi těmi akcemi mám občas pocit, že bych se měla učit víc. Obzvlášť v kontrastu s tím, že když končil minulý školní rok v Brně, tak jsem pracovala na bakalářce a učila se na státnice, takže jsem škole několik týdnů věnovala aspoň 12 hodin denně. Tady se kolikrát cítím buhvíjak hodně nepracuju a pak mi dojde, že jsem do knihovny přišla o půl desáté a odešla ve čtyři, což by ještě v červnu byl spíš výjimečný odpočinkový den. Ale podobně to tu má více lidí. Hlavní knihovna zavírá ve všední dny v 6 a kolem páté už je skoro prázdná. To v Brně byly všechny otevřené do osmi nebo do devíti.

Teď už se konečně dostaneme k těm muzeím. Odpoledne jsme se sešli s klukama z kolejí (Darrou z Irska a Tygem z Holandska) a vydali se do muzea umění. Oba jsou trochu mladší a dost mi připomínají bráchovi spoluhráče z fotbalu, proto bylo dost vtipný jít s nimi zrovna do muzea umění.

Je to hodně ikonická budova, která má na střeše kulatý ochoz z duhového skla, ze kterého je nádherný výhled. (I když jsem slyšela, že v létě se tam upečete.) I samotná výstava uvnitř muzea byla velmi pěkná. Bála jsem se, že 10 pater plných umění bude až moc, ale často tam byla nějaká větší působivá instalace, která zabrala celou místnost. A i menší obrazy byly moc pěkné. 

Původně jsem chtěla popsat všechna tři muzea, která jsme navštívili, ale docela jsem se rozepsala, tak si zbytek nechám na další článek.