Dvanáctý den

Užívejte si prázdniny, vstávat v šest do školy není sranda. Včera jsme začínali o půl desáté, tak dneska to naopak bylo už v 7.40. První dvě hodiny jsme měli matematické praktikum. Nevím, jak jsem si to představovala, pravděpodobně prostě dvě hodiny intenzivního počítání příkladů. Ve skutečnosti to vypadalo jako naše informatika. Místo programování jsme pracovali na tabulkách v excelu, takže nic extra složitého, až na to, že je všechno v němčině. Ale je docela hustý, že zatímco v ČR se většinou pracuje na starších počítačích, tak tady má každý iMac. Celou první hodinu jsem se snažila k počítači přihlásit (s tím se pojila i návštěva kanceláře číslo pět). Ten učitel si asi myslel, že to heslo nedokážu opsat, tak se šel kouknout, co to tam vlastně zadávám. Po hodině jsem prostě zkusila vedlejší počítač a hned se mi to povedlo. Druhou hodinu jsem pracovala na nějakých úkolech v excelu, ale moc jsem nevěděla, co z toho mám vlastně právě dělat.
Pak přišly dvě hodiny němčiny. Debata o textu, který pojednával o tom, jak moc lidé používají smajlíky a jak se to projevuje na naší konverzaci, byla vážně docela zajímavá. I když to zní možná nudně, tak bych taky chtěla při té hodině něco říct. Docela rozumím tomu, co říkali ostatní, ale nedokážu rychle reagovat a říct svůj názor srozumitelně. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu těšit na to, až se budu moct kdykoliv při hodině přihlásit a jednoduše vyslovit svou myšlenku.
Pak jsem provedla návštěvu kanceláře č. 6 (jo, už je tam všechny znám) a odevzdala jsem přihlášku na kroužky. Po škrtnutí všeho, co mi přišlo trochu nereálné (robotika, debatování o politice, divadlo v němčině, různé jazyky pro pokročilé, plavání pro neplavce atd.) zbyly tyto kroužky: konverzace v angličtině, příprava na zkoušky z angličtiny, základy japonštiny, základy španělštiny, jazz band, hudební nástroj, sbor.
Jelikož nám v AFS často opakovali, že budeme žít nový život v nové zemi a měli bychom toho využít a dělat cokoliv nového, protože doma na to není tolik času, tak jsem škrtla vše, co souviselo s angličtinou. Tam by se mi němčina nijak nezlepšila a není to dostatečně nové. Orchestr jednou týdně mi stačí. Nakonec zbyla španělština, japonština a sbor. Japonština by byla hrozně cool, ale přeci jen se po návratu budu ve škole učit španělsky, tak můžu začít už tady, abych toho nemusela tolik dodělávat. A sbor? Nikdy jsem na něj neměla dost odvahy, ale kdy jindy to zkusit?
 Po škole jsem měla čtyři hodiny volna. Frieda jela navštívit kamarádku, tak jsem si uvařila, přeložila jsem část těžkého textu na dějepis, hrála jsem na saxofon, dělala úkoly. Ve čtyři jsem se vrátila do školy, protože se ke španělštině můžu přidat už dneska. Jsme v jedné třídě začátečníci, ale i pokročilí. Začátečníci už mají za sebou šest hodin (tři hodiny týdně). Rovnou jsem s nimi začala dělat různá cvičení, i když jsem moc netušila. Máme mladou učitelku, která říká skoro všechno španělsky, ale očividně nejsem jediná, kdo ji nerozumí. Šla jsem tam s tím, že umím říct: ahoj, dobrý den, prosím, děkuji, ano.
Čekala jsem, že to bude zajímavé, protože celá jižní Amerika mě při výběru země strašně lákala kvůli své kultuře. Lidé tam jsou velmi otevření, žijí pomaleji, nikam se neženou. (Například můj kamarád z Venezuely, pořád se na všechny směje.) Vůbec jsem ale nedoufala, že si zrovna na španělštině najdu kamarády. Většina těch lidí má předky ze zahraničí, proto se chtějí učit více jazyků. Dost jich bylo částečně ze Španělska, Itálie, vedle mě seděla napůl Polka.
Z prvního ročníku jsme tam byly jen dvě a dost jsme si povídaly. Všichni byli tak nějak otevřenější, nevím proč, ale vládla tam fajn atmosféra. Protože to trvá hodinu a půl a končí to až ve čtvrt na sedm, tak každý týden jeden student přinese španělské nebo latinskoamerické jídlo, aby to rychleji uběhlo. To bylo vážně skvělé, učitelka pustila španělskou hudbu a celou přestávku jsme prostě jedli. Pak se každého zeptala španělsky jednu otázku. Sice mi pak museli skoro celou otázku i odpověď přeložit, ale časem se to zlepší.
Domů jsem jela na kole spolu se dvěma spolužačkami. O víkendu mě čeká velká rodinná sešlost s přespáváním v teepee a příští víkend strávím celý poblíž Curychu spolu s ostatními výměnnými studenty. Už se na to těším.