Pátý den

Dneska jsem měla školu už od 7:40, proto jsem musela vstávat už v 6. Později se ukázalo, že to bylo zbytečné. Tramvaj tu jezdí každé čtyři minuty a já jsem byla v celé škole téměř první. V 7:25 byla škola stále prázdná. Zhruba pět minut před začátkem hodiny začali přicházet spolužáci. První dvě hodiny jsem měla laborky z biologie. Místní třídy jsem asi pořád ještě úplně nepochopila, bylo nás tam jen osm, nikdo nechyběl a z toho asi tři děti vůbec nepatří do mé třídy.
Dvě hodiny jsme pracovali s mikroskopem. Nejdřív nám učitel celý přístroj popsal a pak nám rozdal dva papíry A4. Na jednom bylo zadání a na druhém rady pro práci s mikroskopem. Zadání začalo tím, že si máme přečíst ten druhý papír a zeptat se, pokud nebudeme něčemu rozumět. Takže jsem si vzala svůj slovník a začala jsem pomaličku číst. Když jsem byla asi u čtvrté věty, tak si šli všichni ostatní už připravovat mikroskopy. Tak jsem šla s nimi a snažila jsem se všechno okoukat. Před odjezdem do Švýcarska jsem si četla spoustu článků o tom, jaké to je být výměnný student a jedna věta se mi moc líbila: Musíte si prostě hrát na chameleona.
Vážně to funguje, když netušíte, tak se prostě přizpůsobte okolí a udělejte to, co dělají ostatní. Nejdříve jsme pozorovali milimetrový papir, pak vlastní slinu (když jsem to začala překládat, tak jsem si myslela, že se budu muset říznout a pozorovat krev, ale naštěstí jsem to neudělala) a nakonec list. U milimetrového papíru jsem místo odhadování počtu čtverečků odhadovala jejich velikost. (Bylo mi to trochu divný.) Pak jsem místo buňky nadšeně zkoumala vzduchovou bublinu a nakonec jsem místo jedné buňky listu kreslila asi deset buněk vedle sebe, ale učitel chodil po třídě a vždycky mi poradil. Doufám, že tomu budu za dva týdny rozumět o trochu lépe.
Pak přišly dvě hodiny němčiny. Skoro všechny předměty tu máme ve formě dvouhodin. To je docela fajn, protože se nemusíte připravovat každý den na spoustu předmětů a dostáváte méně úkolů. V Čechách mi přišly dvouhodinovky vždycky nekonečné, ale naštěstí jsme je měli jen výjimečně. Tady to vždycky rychle uteče. Před hodinou jsem nestihla dojít za učitelkou a říct jí, že jsem nová. Tím, že chodím do prváku, tak jsou v podstatě noví všichni, takže mě učitelé často nezaregistrují. Celou první hodinu jsem doufala, že mě nevyvolá, ale neustále se někdo hlásil a rozjela se velká diskuze na téma komunikace. O přestávce jsem za učitelkou pro jistotu zašla a ona se mi hrozně omlouvala, že mi nedala texty a že si mě nevšimla. Zajímavé je, že naše němčinářka je z Itálie. První týden se mám prostě jen koukat a pak se domluvíme na nějakých hodinách němčiny navíc, pokud to bude potřeba.
Nikdy jsem neviděla, že by bylo při hodině tolik dotazů, že by učitelka musela dělat pořadí, v jakém bude odpovídat, ale dneska to tak bylo. Když se jeden kluk zeptal, jestli se dá mluvit ve vakuu, tak se ho učitelka zeptala, jestli to chce vysvětlil po filozofické nebo praktické stránce. V Čechách by nás s podobným dotazem poslali někam a řekli by, že na hloupé otázky není čas.
Přestávky pořád trávím trochu mimo kolektiv, ale pomalu se to zlepšuje. Dneska se mi opět potvrdilo, že tu jsou na gymnáziu jen ti nejchytřejší. Všichni se neustále hlásí, klade se více otázek a když učitel mluví, tak jsou všichni ticho.
Po škole jsem musela provést návštěvu kanceláře číslo 3. V pondělí mi přišel email, že si tam mám dojít pro dokumenty. Dostala jsem sešit na omluvenky, diář, seznam profesorů, příštup do školního systému a další papíry.
Ostatní spolužáci měli po obědě dvě hodiny francouzštiny, ale na tu já chodit nemusím, takže jsem měla už v 11:20 volno. S Friedou jsme se společně naobědvaly doma a pak jsme šly na úřad pro povolení k pobytu. Odtamtud nás ještě poslali pro fotku. Když Frieda házela do automatu na fotky peníze, tak dala franky do otvoru, který sloužil jako zámek, takže tam někam zapadly a s automatem to vůbec nic neudělalo. Občas je trochu zmatená, ale hodně mi pomáhá a pořád se usmívá.
Pak jsem strávila spoustu času nad překladem mých zápisků. Musela jsem si přeložit i třístránkový text na němčinu, protože ostatní to četli už před týdnem. Když jsem to měla hotové, tak jsem pokračovala ve čtení pohádkové knížky.
V neděli jsme jeli s důchodci na výlet, jak už asi víte. Frieda se hned ráno ve vlaku zeptala, jestli někdo neví o nějaké půjčovně kol. Tak mi jeden pán, který se jmenuje Rolf, řekl, že mi půjčí vlastní elektro kolo. Takže jsme jely s Friedou v úterý večer na kolech do školy. Cesta mi přišla docela složitá, tak doufám, že to příště najdu. To kolo jede skoro samo.
Mám ještě takový malý postřeh. Všude tu jsou přistěhovalci. Jen v naší malé třídě máme černocha a Asiata. Proto bylo hodně těžké čekat v pondělí na ostatní výměnné studenty, protože spoustu lidí vypadalo, že by mohli pocházet z Turecka, ale pak jsem je slyšela mluvit plynně švýcarským dialektem.
Pokud se Vám podařilo článek dočíst až sem, tak pro Vás mám malou soutěž. Dneska, to znamená ve středu, k nám přišel do třídy další student. Doufala jsem, že je taky na výměnně, protože očividně není Evropan, ale bude tady bydlet dlouho a umí velmi dobře německy. Takže moje šance na nového kamaráda zase nedopadla. Země, ze které pochází, mě velmi překvapila. Tipujte do komentářů, která země to je. Pokud to někdo uhodne, tak mu pošlu vítězný pohled. Každý má tři pokusy, aspoň zjistím, jestli ty komentáře fungují. Výsledek prozradím v pondělí večer. Brzy napíšu i článek o šestém dni, ale dopředu Vám můžu prozradit, že se to tu každým dnem zlepšuje.