Třináctý den

Dneska jsem zase musela vstávat už v šest. Do školy jsem jela na kole, ale ráno už byla slušná zima, tak nevím, jak dlouho to ještě bude možné. První dvě hodiny jsem měla němčinu. Opět proběhla velmi zajímavá diskuze, které jsem jen přihlížela a snažila jsem se rozumět co nejvíce. Pak jsme měli dějepis, kde jsme dostali asi čtyřstránkový text, který si máme do příště přečíst a něco o něm říct. Za normálních okolností je to úkol tak na dvacet minut, pro mě je to (a teď nepřeháním) tak na tři hodiny, v lepším případě. Sice je tu těch úkolů poměrně málo, ale trávím nad nimi dost času.
Pak byla hodina angličtiny. Měli jsme ve skupinkách diskutovat nad různými otázkami. Všechno to bylo o teenagerech, protože budeme číst anglickou knížku, která vypráví příběh, ve kterém je hlavním tématem dospívání. Pak si měla každá skupinka vybrat jednu otázku, víc se nad ní zamyslet a svou odpověď prezentovat před třídou. Zjistila jsem, že dvě holky z naší čtyřčlenné skupiny skoro neumějí anglicky. Jedna plánovala přečíst otázku, pak jsem měla mluvit já a ještě jedna holka, která to docela zvládá, pak ta poslední měla říct: "Tím končíme naši prezentaci."
Když učitel řekl, že z každé skupinky musí jít před tabuli jen dva, tak se začaly radovat a hned bylo jasné, že ony to nebudou, ale mně to nevadí, v ostatních předmětech nemám k skupinovým pracím nikdy nic moc co říct, tak si to vynahradím na angličtině. Ale některé prezentace byly opravdu kuriózní. Kluci třeba vymysleli, že by se neměl alkohol legalizovat od 18 let, ale od 1. ledna roku, ve kterém Vám bude osmnáct, aby nebyli mladší spolužáci znevýhodněni, když jdete někam společně. Nevím, jestli by takový zákon měl šanci. (Tady je pivo a víno dovoleno už od šestnácti, kdyby bylo více času, tak bych jim řekla, jak je to v Čechách, to by byla teprve diskuze.
Odpoledne jsme měli matematiku. V Čechách jsem zvyklá na hodně rychlé tempo, tady je ten učitel strašně mírný. Je fajn, že nemusíte být ve stresu, že by Vás mohl vyzkoušet. Když píše něco na tabuli, tak vždycky používá několik barev kříd, aby to bylo pochopitelné, ale pro mě je to, obzvlášť odpoledne, šílená nuda. Všichni se tady diví tomu, co to je sinus, cosinus a tangens, zatímco já to znám už několik let. Učitel jim toho řekne méně, snahou je, aby si na všechno přišli sami, ale za mě je to taková uspávací hodina, matematika v Čechách je mnohem intenzivnější. Zase tu trochu narážím s němčinou, protože slova jako přepona a odvěsna, nás ve škole (,,překvapivě") nenaučili.
Jediný důvod, proč mi matika tak nějak utekla, byl sbor. Hned po poslední hodině mě čekala moje první zkouška sboru, nevěděla jsem kam mám jít a celkově mě to trochu děsilo. Nevím, jestli o mně ten učitel předem věděl, čekala jsem, že budu muset sama něco zpívat, ale on se spokojil s tím, že jsem mu řekla, že jsem soprán. Dal mi noty, posadila jsem se mezi ostatní sopranistky. Pak ke mně přišla jedna spolužačka, se kterou mám tělocvik a která byla rok v Irsku. Je moc milá a hned mi nabízela, že když nebudu něčemu rozumět, tak mi vše vysvětlí. Nevím, jestli musela opakovat ročník, ale přijde mi starší než moje ostatní spolužačky.
Na začátku zkoušky byla malá rozcvička, jakože jsme se fakt i hýbali, pak jsme se rozezpívali a pak jsme zkoušeli písničky. Myslím, že mi to vůbec nešlo tak špatně, jak jsem čekala. Sbor vede učitel a učitelka, která vypadá skoro jako studentka. Oba jsou do toho zapálení a jen kvůli mě říkali všechno německy a ne ,,švýcarsky". Paradox je, že jsme nezpívali ani jednu německou písničku. Jedna byla švédsky, jedna ,,švýcarsky" a ostatní anglicky. Moc se mi tam líbilo. První dny jsem si říkala, že nebudu chodit na žádné kroužky do školy, protože ve škole si prostě kamarády nenajdu a nechce se mi tam trávit tolik času navíc, ale vidím, že i na španělštině i ve sboru byli všichni uvolněnější a hlavně stejně staří jako já. Myslím, že tam budu mít šanci. Ve třídě je to pořád stejné.
Večer jsem strávila celý tím, že jsem předkládala osm stránek z učebnice biologie.
Čas tady utíká opravdu rychle, vůbec bych neřekla, že tu jsem už dva týdny. První tři dny školy mi tři a půl měsíce připadaly jako věčnost, teď mám pocit, že je to hrozně málo času na to, abych to tady mohla pořádně poznat. Teď mám dva víkendy už dopředu naplánované, ale později uděláme snad i spoustu výletů mimo Basilej.
Moje kontaktní osoba mi dala za úkol napsat si svůj bucket list (=seznam všeho, co chci ve Švýcarsku zkusit, vidět, navštívit,...). Kdybyste měli nějaký návrh na něco zajímavého, co bych si tu určitě neměla nechat ujít, tak dejte vědět, webů už jsem přečetla spoustu, jde mi spíš o něco méně známého než je Zurych nebo Ženeva.
Pro zajímavost pridávám fotku rozvrhu.