Čtyřicátý čtvrtý den

Dnes je to už šestý článek, který píšu, tak doufám, že Vás to aspoň na chvíli zabaví. Čas utíká neuvěřitelně rychle. Už jsem tu přes šest týdnů. Dneska mi začaly prázdniny. To znamená spoustu výletů, teda tak jsem si to myslela. Ale není to tak úplně pravda. Vlastně jsem tu ještě neměla volný den, který bych "promarnila" tak moc jako dnešek.
Ráno jsem spala do devíti, pak jsme dlouho snídaly a plánovaly výlety na následující dva dny. Potom chtěla Frieda jet na nákup do obchodního centra a zeptala se mě, jestli chci jet s ní. Jako správný výměnný student říkám na všechno ano. Obchodní centrum se jmenovalo M-Park. Hlavním obchodem bylo Migro. (To je tady skoro všude, ale když jsme měli na soustředění s výměnnými studenty za úkol najít Migro a vyfotit se před ním, tak jsme žádné nemohli najít.) Pak tam bylo Migro květinářství, Migro to go, kde se dá koupit svačina, Migro pekařství, prostě většina obchůdků měla v názvu Migro. (Na nádraží je taky spoustu Migro stánků.)
Pak jsme se vrátily domů a já jsem skoro dvě hodiny dopisovala články na tomto blogu. Po pozdním obědě jsem vlastě docela dlouho nic moc nedělala. Věděla jsem, že Frieda odjede v šest na návštěvu ke kamarádce a taky jsem věděla, že nechci celé odpoledne jen sedět doma. Tak jsem se rozhodla jet do Basileje do botanické zahrady. Frieda s tím neměla žádný problém, naopak byla nadšená, že se chci jet podívat na kytičky. Centrum města už začínám dost dobře znát. Na stránce basel.com jsem si našla pět procházkových okruhů městem. Jeden jsem prošla už před nějakou dobou, druhý jsem prošla dneska. Všechny vedou tak nějak centrem, takže se úplně nepodívám do nových částí města. Proto jsem cestou do botanické zahrady vystoupila o tři zastávky dál, abych šla nějakými pro mě novými ulicemi.
Po procházce jsem se chtěla jít podívat do nějakého obchodu s oblečením, ale je sobota, takže všechny zavíraly už v šest, včetně těch úplně největších obchodů. Jediné, co zůstalo otevřené, byl McDonnald. Od Friedy jsem dostala pár slevových kupónů, tak jsem si tam zašla koupit zmrzlinu. Kupovala jsem to přes dotykovou obrazovku a byla jsem na sebe hrdá, když jsem se rozhodla vše vyplnit v němčině. (Když jsem o minutu později musela vytahovat mobil se slovníkem, tak jsem byla trochu méně hrdá... ale aspoň už vím, jak se řekne "potvrdit objednávku".)
Pak jsem jela domů a koukla jsem se na můj oblíbený seriál (na mobilu, televizi nemáme). Dívám se na to v němčině s německými titulky a je to úplně o něčem jiném, než když jsem to zkoušela v červenci. Už nemusím každou chvíli přepínat titulky do angličtiny a hledat ve slovníku. Taky už méně čtu a více poslouchám, ale pořád nemůžu úplně všechno doslovně přeložit. Ale Naima mi včera řekla, že umím lépe německy, než uměla jedna její spolužačka ze Španělska po třech letech chození do školy v Basileji. (Kdo nechce jazyk používat, tak se ho prostě nenaučí).
Na závěr tu mám jednu neplacenou reklamu. AFS Česká republika právě nabízí stipendia na středoškolské pobyty v zahraničí na příští rok. Pokud přemýšlíte, že byste to chtěli zkusit, tak nepřemýšlejte a prihlaste se (za to nic nedáte). Stipendia se týkají jak programů na tři měsíce, tak ročních programů v několika evropských zemí. Pokud znáte někoho, koho by to mohlo zajímat, tak šiřte tuto myšlenku směle dál. Pridávám odkaz. Mějte se a užijte si zbytek víkendu.
https://www.afs.cz/studium-v-zahranici/stipendia/







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Festifall

Walmart

Třicátý první den

Sedmdesátý pátý den - oběd v Markthalle

Tentokrát už opravdový Halloween

Tentokrát se vydáme do přírody

Sedmnáctý den