Čtyřicátý den
Máme tu úterý. Ráno jsem musela vstávat v 6.40, protože naše skupinka připravovala snídani. Sice se mi z postele nechtělo, protože jsem byla ještě unavená z dlouhého umývání nádobí po večeři. Nakonec se ukázalo, že bylo fajn, že jsem měla veškeré vaření již druhý den za sebou. Pak už jsem mohla spát celý týden do půl osmé.
Po snídani jsme šli opět na farmu. Dopoledne jsme vytrhávali plevel a odpoledne jsme stavěli ohradník. Farmáři mluvili francouzsky, ale mí spolužáci jim nerozuměli o moc víc než já. Naštěstí uměli i německy, takže nám vždy všechno přeložili. Byla opět zima a dost jsem si nadávala, že jsem všechno své teplé oblečení nechala v Basileji, protože jsem čekala teplý týden. Když jsem si na sebe vzala dvě trička, mikinu, bundu a dvoje legíny, tak se to dalo poměrně dobře vydržet.
O přestávce nám paní farmářka donesla francouzský jablečný koláč, to bylo moc milé. Naše učitelka byla naprosto nadšená z toho, jak byla celá farmářova rodina milá, ale já bych byla taky milá na lidi, co u mě zdarma pracují. Na druhou stranu, když jsme stavěli ohradník, tak jsem měla často pocit, že by to dva farmáři stihli rychleji než dvacet školáků... :)
Překvapilo mě, když učitelka vytáhla několik tabulek čokolád a všichni začali jíst suchý chleba, na který si položili čtverečky čokolády. Vypadá to divně, ale nechutná to špatně, přesto mi chutná víc, když jím chleba a čokoládu odděleně.
K večeři uvařila druhá skupinka dětí těstoviny se sýrovou omáčkou, slaninou a cibulí. Trochu mi to na pohled připomínalo brynzové halušky. Všichni si k tomu na talíř dali ještě jablečné pyré, taky to chutná lépe, než jsem si myslela. V tento moment mi přišel tábor tak nějak v pohodě. Občas jsem si neměla s kým povídat, neměla jsem žádné problémy, ale přišlo mi to jako takový obyčejný, ne moc zajímavý týden. To se ve středu změnilo.
Po snídani jsme šli opět na farmu. Dopoledne jsme vytrhávali plevel a odpoledne jsme stavěli ohradník. Farmáři mluvili francouzsky, ale mí spolužáci jim nerozuměli o moc víc než já. Naštěstí uměli i německy, takže nám vždy všechno přeložili. Byla opět zima a dost jsem si nadávala, že jsem všechno své teplé oblečení nechala v Basileji, protože jsem čekala teplý týden. Když jsem si na sebe vzala dvě trička, mikinu, bundu a dvoje legíny, tak se to dalo poměrně dobře vydržet.
O přestávce nám paní farmářka donesla francouzský jablečný koláč, to bylo moc milé. Naše učitelka byla naprosto nadšená z toho, jak byla celá farmářova rodina milá, ale já bych byla taky milá na lidi, co u mě zdarma pracují. Na druhou stranu, když jsme stavěli ohradník, tak jsem měla často pocit, že by to dva farmáři stihli rychleji než dvacet školáků... :)
Překvapilo mě, když učitelka vytáhla několik tabulek čokolád a všichni začali jíst suchý chleba, na který si položili čtverečky čokolády. Vypadá to divně, ale nechutná to špatně, přesto mi chutná víc, když jím chleba a čokoládu odděleně.
K večeři uvařila druhá skupinka dětí těstoviny se sýrovou omáčkou, slaninou a cibulí. Trochu mi to na pohled připomínalo brynzové halušky. Všichni si k tomu na talíř dali ještě jablečné pyré, taky to chutná lépe, než jsem si myslela. V tento moment mi přišel tábor tak nějak v pohodě. Občas jsem si neměla s kým povídat, neměla jsem žádné problémy, ale přišlo mi to jako takový obyčejný, ne moc zajímavý týden. To se ve středu změnilo.
Komentáře
Okomentovat