Čtyřicátý první den
A je tu středa. Zlomový den mého tábora. Ráno měla moje skupina službu na mytí koupelny. Každý den ji musel někdo důkladně vyčistit, na pořádek tu jsou přísnější než v Čechách (většinou, Frieda to moc neřeší). Učitelka se mě přitom zeptala, jestli v Československu taky známe štětku do záchoda. (Ale to je ještě dobrý, Byrona se zeptala, jestli mají v Americe taky stromy...)
Pak bylo v plánu ježdění na kajaku, ale byla moc velká zima a málo vody, takže jsme šli místo toho na túru. Všude kolem mě bylo spoustu švýcarské němčiny. Fakt jsem nechápala, proč nám říkali učitelé všechny důležité informace ve švýcarštině, nic jsem nerozuměla, spolužačky mi to musely překládat. Nějak se mi už třetí den nedařilo začít s kýmkoli rozhovor. Připadala jsem si osamělá a vlastně jsem ani nevěděla, jestli se mi chce zůstat, jestli se těším do Basileje, jestli bych byla nejradši v Čechách. V tu chvíli mi nic nepřišlo jako dobrá varianta. S Byronem se bavilo víc lidí než se mnou a já jsem prostě jen šla šílenou túru do prudkého kopce.
Na tom kopci se ale něco změnilo, nevím jak se to stalo, ale od té doby se mi náš tábor hrozně líbil. Prostě jsem se musela znovu donutit k tomu, abych se za každou cenu začala se všemi bavit. Naučila jsem své kamarádky několik českých frází. Celou horu jsme vyšli jen proto, že tam bylo nějaké unikátní WC. Ano, opravdu WC. (Upřímně vypadalo docela obyčejně...) Ale všichni jsme si z toho dělali srandu.
Pak jsme pokračovali do blízké vesnice, kde jsme se šli koupat. Bylo to poprvé, co jsem byla se třídou v aquaparku (rozuměj spíš malý vnitřní bazén s poměrně studenou vodou a vířivka, na kterou všichni čekali frontu). Ale užili jsme si to. Překvapilo mě, že tam s námi nešel žádný dospělý, myslím, že v ČR by s námi museli jít do bazénu minimálně dva dospělí. Jedna holka se se mnou pak bavila o tom, že chce jet na výměnu. Chtěla nějaké doporučení, na jak dlouho a kam by měla jet. Upřímně, umí plynule anglicky, takže se mi její plán jen na rok do Anglie moc nezamlouvá. Jak už jsem několikrát psala, pokud přemýšlíte o výměně, tak jeďte někam, kde se nemluví anglicky (angličtinu dnes ovládá tolik lidí, že s tím moc zajímaví nebudete) a ideálně vyjeďte mimo Evropu, pak je to přeci jen ještě trochu větší dobrodružství. Pokud to jen trochu jde, tak jeďte na rok. A uvědomte si, že zlepšení jazyka je jen maličká část toho, co Vám může výměna nabídnout. A určitě neváhejte, každý den jsem hrozně šťastná, že jsem se odhodlala svou výměnu uskutečnit.
To byla jen taková vsuvka. Po bazénu jsme šli do Migros, kde jsme si mohli něco koupit. Ptala jsem se spolužaček, která mléčná čokoláda je tu nejlepší. Ony mi řekly, že jsou všechny dobré, včetně těch nejlevnějších. Tak jsem si koupila tabulku čokolády, která stála v přepočtu jen 11 korun (to je na Švýcarsko skutečně málo). A byla výborná, skutečně lepší, než spousta českých čokolád. Večer jsme měli typické Švýcarské jídlo. Naima to pojmenovala jako "Kartoffeln ohne nichts" (brambory bez ničeho). Ve skutečnosti k nim bylo spoustu druhů sýra a různé saláty.
Pak jsme šli ještě opékat špekáčky (učitelka se mě ptala, jestli to znám). Samozřejmě mi nezapomněla říct, že ve Švýcarsku se to dělá jinak a ukazovala mi, jak to mám správně opékat. Pak udělala vařící skupinka ještě ovocný salát. Spát jsme šli asi v jedenáct.
Pak bylo v plánu ježdění na kajaku, ale byla moc velká zima a málo vody, takže jsme šli místo toho na túru. Všude kolem mě bylo spoustu švýcarské němčiny. Fakt jsem nechápala, proč nám říkali učitelé všechny důležité informace ve švýcarštině, nic jsem nerozuměla, spolužačky mi to musely překládat. Nějak se mi už třetí den nedařilo začít s kýmkoli rozhovor. Připadala jsem si osamělá a vlastně jsem ani nevěděla, jestli se mi chce zůstat, jestli se těším do Basileje, jestli bych byla nejradši v Čechách. V tu chvíli mi nic nepřišlo jako dobrá varianta. S Byronem se bavilo víc lidí než se mnou a já jsem prostě jen šla šílenou túru do prudkého kopce.
Na tom kopci se ale něco změnilo, nevím jak se to stalo, ale od té doby se mi náš tábor hrozně líbil. Prostě jsem se musela znovu donutit k tomu, abych se za každou cenu začala se všemi bavit. Naučila jsem své kamarádky několik českých frází. Celou horu jsme vyšli jen proto, že tam bylo nějaké unikátní WC. Ano, opravdu WC. (Upřímně vypadalo docela obyčejně...) Ale všichni jsme si z toho dělali srandu.
Pak jsme pokračovali do blízké vesnice, kde jsme se šli koupat. Bylo to poprvé, co jsem byla se třídou v aquaparku (rozuměj spíš malý vnitřní bazén s poměrně studenou vodou a vířivka, na kterou všichni čekali frontu). Ale užili jsme si to. Překvapilo mě, že tam s námi nešel žádný dospělý, myslím, že v ČR by s námi museli jít do bazénu minimálně dva dospělí. Jedna holka se se mnou pak bavila o tom, že chce jet na výměnu. Chtěla nějaké doporučení, na jak dlouho a kam by měla jet. Upřímně, umí plynule anglicky, takže se mi její plán jen na rok do Anglie moc nezamlouvá. Jak už jsem několikrát psala, pokud přemýšlíte o výměně, tak jeďte někam, kde se nemluví anglicky (angličtinu dnes ovládá tolik lidí, že s tím moc zajímaví nebudete) a ideálně vyjeďte mimo Evropu, pak je to přeci jen ještě trochu větší dobrodružství. Pokud to jen trochu jde, tak jeďte na rok. A uvědomte si, že zlepšení jazyka je jen maličká část toho, co Vám může výměna nabídnout. A určitě neváhejte, každý den jsem hrozně šťastná, že jsem se odhodlala svou výměnu uskutečnit.
To byla jen taková vsuvka. Po bazénu jsme šli do Migros, kde jsme si mohli něco koupit. Ptala jsem se spolužaček, která mléčná čokoláda je tu nejlepší. Ony mi řekly, že jsou všechny dobré, včetně těch nejlevnějších. Tak jsem si koupila tabulku čokolády, která stála v přepočtu jen 11 korun (to je na Švýcarsko skutečně málo). A byla výborná, skutečně lepší, než spousta českých čokolád. Večer jsme měli typické Švýcarské jídlo. Naima to pojmenovala jako "Kartoffeln ohne nichts" (brambory bez ničeho). Ve skutečnosti k nim bylo spoustu druhů sýra a různé saláty.
Pak jsme šli ještě opékat špekáčky (učitelka se mě ptala, jestli to znám). Samozřejmě mi nezapomněla říct, že ve Švýcarsku se to dělá jinak a ukazovala mi, jak to mám správně opékat. Pak udělala vařící skupinka ještě ovocný salát. Spát jsme šli asi v jedenáct.
Komentáře
Okomentovat