Třicátý osmý den - výlet do Německa

Dnes jsem podnikla výlet se spolkem důchodců č. 2. Tento spolek se jmenuje Naturfreunde. Dopoledne jsme jely s Friedou na nádraží, kde jsme potkaly všechny ostatní. Nebylo to na hlavním nádraží, ale na nějakém menším, kde jsem byla poprvé. Každý si s každým podal ruku (což v počtu osmnácti lidí chvíli trvá) a vyjeli jsme. Bohužel nebylo úplně hezké počasí, trošku pršelo. Jeli jsme jen asi půl hodiny. Pak jsme šli k "jezeru". Můžete ho vidět na fotce. (Doufám, že nejsem jediná, komu to připadá jako obyčejná louka...) Vůbec tam nebyla voda, ale všem to přišlo zajímavé, protože tam rostl nějaký speciální druh trávy nebo něco podobného, ale já jsem to moc nepochytila. Pak jsme šli do blízkého městečka, kde jsme se naobědvali a jeli jsme domů. Šli jsme tam takovou hezkou cestou skrz les a podél potoka, Schwarzwald mi hodně připomínal české hory. Vzhledem k tomu, že jsme nemluvili s žádnými Němci a nic jsme si nekoupili, tak vlastně vůbec nebylo poznat, že nejsme ve Švýcarsku. Bylo to opravdu kousek od Basileje. Celý výlet trval včetně cesty a oběda asi 4 hodiny, nachodili jsme odhadem tak 10 km po rovině, takže to nebylo moc namáhavé. Většinu času jsem si moc neměla s kým povídat, ale jinak mě dnešní skupina nezklamala a zase přišly otázky, na které tu odpovídám neustále. (Kdy jsi přijela? Jak dlouho tu budeš? Chodíš tu do školy? Kam? Jaké máš předměty? To mám občas trochu chuť zeptat se, jestli někdy chodili na střední školu... mám prostě všechny předměty. Učila ses německy už v Čechách? Kde přesně bydlíš? Je Bratislava taky v ČR?) Ale hlavně: Líbí se ti tu? Co je tu jiné?
Na začátku pobytu bych na poslední zmíněnou otázku odpověděla: prostě vůbec nic, všechno je stejné. Teď už to vidím jinak. Mám tu "druhý život", který je jiný. Sice se odehrává v podobné zemi, ale pořád je dost odlišný. Taky už vidím pár věcí, kterých jsem si na začátku nevšimla. Třeba to, jak se tu všichni učí povinně francouzštinu a všichni ji nesnášejí. 😅
Odpoledne jsem si balila na tábor a uvařila jsem obalovaný květák, aby nemusela pořád vařit jen Frieda. Zatím mám štěstí, vždycky když jsem tu vařila, tak se mi to vážně povedlo a chutnalo to stejně jako doma. (Asi to bude tím, že tu tolik neexperimentuji a sázím na přesný postup podle receptu. Doma občas nahradím všechno co se nahradit dá a pak mi z rolády vznikne třeba tiramisu... To se mi fakt stalo. 😂) Pak jsme se nad mapou s Friedou trochu domlouvaly na tom, jaké máme možnosti pro výlety během prázdnin, ale zatím toho moc nevím. Zítra odjíždím na tábor a vzhledem k tomu, že budeme trochu uprostřed ničeho a budeme moct používat mobil jen hodinu denně, tak nevím, jestli budu stíhat psát blog. Mějte se krásně.