Festifall

Hned den po japonské večeři se konal Festifall - další z juniatských tradic. To už jsme u neděle 9. října, pořád trošku dál od přítomnosti, než bych si přála. Ale snažím se to dohnat. Angličtináři si jistě povšimli slovní hříčky spojení slov festival a fall (podzim). Byla to tedy taková školní podzimní slavnost. Nejprve to vypadalo, že si to dost kamarádů nechá ujít a já to zajdu jen trochu okouknout. Nakonec se mi to ale moc líbilo, tak jsem tam zůstala po celou dobu a připojilo se ke mně i víc mezinárodních studentů. 

Hned u příchodu jsme dostali dva lístky do tomboly a lístek, který se dal u stánku, vyměnit za kávu. Náš kamarád Jake dostal dokonce čtyři lístky do tomboly. To díky tomu, že měl kostkovanou košili (podle mě jen náhodou), což organizátoři ocenili, protože tématem akce byl dřevorubecký camp. Po celém školním dvoře bylo několik stolků, kde se dalo malovat na dýně, hrnky nebo vyrábět podzimní ozdoby. V posledních měsících jsem neměla moc času na malování, tak už jsem skoro zapomněla, jak moc mě to baví. Na pódiu zpíval nějaký středně slavný zpěvák (má 30 000 fanoušků na Instagramu), ale nikdo z nás o něm nikdy dřív neslyšel. Zpíval hlavně vlastní verze známých písniček, byly lehce upravené do country stylu. 

Doufám, že neočekával, že před ním bude dav fanoušků. Byla to super hudba do pozadí a pár lidí si i občas sedlo před pódium a poslouchalo, ale že by tam měl obrovský fanclub, to se úplně říct nedá. Náhodně za námi přišla jedna z organizátorek a řekla nám, že prvních 15 lidí u pódia dostane tričko zdarma. Později udělali podobné překvapení ještě jednou, ale tentokrát se za tričko muselo u pódia chvíli zůstat a tancovat nebo aspoň poslouchat koncert. Takže tady tak trošku podplácejí už i studenty. 

Na chvíli jsem odešla od našeho stolečku, protože nám chyběla voda nebo ubrousky na odstranění barvy ze štětce. Když jsem se vrátila, tak si k mým kamarádům přisedlo pár Francouzů, kteří mi zabrali místo a brzy si z toho udělali francouzský stůl. Moc se neobtěžovali mluvit anglicky, tak jsme po chvíli odešli, protože není úplně příjemné sedět u stolu s lidmi, co se nahlas baví a každou chvíli se něčemu smějí, když jim nerozumíte ani slovo. 

Kromě vyrábění jsme si mohli vyzkoušet ještě házení sekerou. Bohužel se jednalo jen o molitanovou sekeru, která se házela na molitanový terč, na kterém měla držet suchým zipem. Když to zjistil skaut Jake, kterého si umím v pohodě představit jako správce národního parku, tak byl dost zklamaný. A já trochu taky, sekerou přeci jen neházím každý den.

No a jedna z aktivit, která mě bavila snad nejvíc, byl takový nafukovací ring, ve kterém se otáčela obří palice a vy jste ji museli buď přeskočit, nebo se pod ní skrčit. Výška se dala měnit, takže jsme nikdy netušili, jestli máme skákat nebo ne. Myslím si, že pán co zařízení ovládal, se nesmírně bavil. 

Měli jsme štěstí, protože po několika dost chladných týdnech se udělalo nádherné slunečné počasí (dalo se být venku jen v tričku), takže jsme si akci užili. Osobně jsem od toho moc nečekala, ale dost příjemně mě to překvapilo. 

Na závěr vám chci ještě připomenout, abyste se zúčastnili soutěže, která tu probíhá. Přece byste v tom nenechali moji mamku samotnou. Stačí napsat jen jedno písmenko. Odkaz je tady: SOUTĚŽ