Jak to dopadlo s kluby?

Jak jistě víte, tak jsem se zapsala do velkého množství volnočasových klubů. Pamatuji si, jak mi první večer po Lobsterfestu (= festival, kde měl každý klub svůj stánek) došlo, že 17 klubů je fakt moc. Začala jsem panikařit a říkat si: "Jak to jen všechno stihnu?" Po téměř dvou měsících už vím, že se nebylo čeho bát. Koně jsem vzdala, tam to bylo všechno mírně komplikované. 

Na tancování jsem začala chodit. První týden nám hodina odpadla a byla jsem za to ráda, protože to bylo v září, když jsem byla nemocná. Hned další týden tedy byla druhá hodina a ta mi přišla dost fajn. Jenže od té doby se naše "učitelka tance" (čtěte studentka stejně stará jako já) asi rozhodla, že už nás učit nechce. Jen nám o tom tak trochu neřekla. Takže jsme tam ještě párkrát zašly, ale ona nikde. (Nebojte se, žije. Potkávám ji v jídelně.) Tím pádem se moje hodina týdně, kterou jsem chtěla věnovat sportu, vypařila.

Kulturní kluby dodržují, co splnily. Mají sraz/událost sotva jednou za dva měsíce. Až na latinsko-americký, který se schází každý týden. Klub deskových her se schází hlavně v pátek nebo v sobotu, kdy už mám jiné plány. Keramika byla jen dvakrát, z toho jsem jednou nemohla přijít. Čajový klub je každý týden. O ostatních klubech jsem od zapsání se do nich ani neslyšela. Paradoxem je, že když už má nějaký klub pravidelné meetingy, tak je to v úterý večer. proto většinou spěchám z hodiny taichi na latinsko-americký meeting. Tam doufám, že skončíme trochu dřív, abych se stihla v klidu navečeřet. A protože se teď dost bavím s Francouzkami, kterým trvá každá večeře přes hodinu, tak často přijdeme do čajového klubu pozdě (třeba i o 40 minut). Naštěstí tam nemají nijak pevně daný program. většinou propásneme dobrovolnou čajovou ceremonii a pak si stejně všichni jen tak povídají ve skupinkách.

Takže podtrženo sečteno, až na úterý večer o klubech vlastně ani nevím. A nové kamarády jsem si tam taky moc nenašla. (I když v latinsko-americkém začínám pomalinku poznávat pár lidí.) Kdybych se mohla vrátit na konec srpna, tak bych se zapsala do kapely nebo do nějakého sportovního týmu, který to nebere až tak vážně. Většina sportovců trénuje skoro nonstop, ale třeba tenistek mají tak málo a na tak začátečnické úrovni, že můžou chodit 4 krát týdně, ale nikomu nevadí ani když přijdou méně často.