Japonská večeře

V minulém článku jsem psala o klubech. Teď budu trochu konkrétnější. Skoro každý kulturní klub pořádá jednou ročně večeři pro veřejnost. Lístek na jednu z nich stojí $8, ale když pomáháte, tak ho máte levnější (někdy i zdarma). První byla japonská večeře. S Kubou (Čech) a Laurou (Francouzka) jsme se zapsali jako dobrovolníci, co budou pomáhat v kuchyni. Stačilo se zapsat na 2 hodiny, ale my jsme šli rovnou na 4. První směnu jsme měli v pátek 7. října večer. Druhou v sobotu 8. října odpoledne a v sobotu večer se konala samotná hostina. 

Už v pátek to začalo mírným zklamáním. Když jsme dorazili na místo, tak nám řekli, že pro nás aktuálně nemají žádnou práci, protože se jim to všechno daří rychle. A že máme přijít za půl hodiny znovu. Překvapivě se nevařilo ve školní jídelně, ale v malých kuchyňkách na kolejích. (A to mělo přijít 120 lidí!) Byli jsme zrovna na mé koleji, tak jsme zašli do společenské místnosti. Tady mají společenské místnosti dokonce 4 stěny, ne jako na Vinařkách, kde je to jen prázdný výklenek v chodbě se třemi stěnami, bez dveří a bez jakéhokoli nábytku. Našli jsme tam hru, při které se rychle musela popisovat anglická slova, aniž by se použilo pár zakázaných slov. Dost nás to bavilo. Připomnělo mi to všechny ty deskovky, co jsme kdy hráli v Brně nebo v Libranticíc.  

Vrátili jsme se do kuchyně, ze které nás poslali na jinou kolej, že tam potřebují pomoc. Tam nás přivítal milý japonský student, na kterém bylo vidět, že začíná být dost vystresovaný z pořádání tak velké akce. Dal nám recept na marinované kuře. Takže jsme nakonec asi hodinu a půl krájeli hrozně moc kuřecího masa na kousky a já jsem je ještě balila do sáčků s marinádou, na kterou byl recept napůl v japonštině a napůl v angličtině. Myslím si, že jsme si všichni trochu naivně představovali, že budeme chvíli rolovat sushi, pak míchat polévku miso a nakonec pomůžeme vyrobit macha cheesecake a od všeho trochu (spíš hodně) ochutnáme. No a samozřejmě si budeme připadat velmi japonsky. Proto při krájení desátého plátku kuřete přišla na některé členy naší skupiny trochu deprese. Až jsem daného člověka prosila, ať s námi v sobotu už vařit nechodí. 

V sobotu opravdu nepřišel. A bylo to dobře, protože jídlo už bylo ready a my jsme místo vaření připravovali stoly a zdobili místnost. Jsme v Americe, takže talíře, příbory, kelímky i ubrusy byly samozřejmě jen na jedno použití. Všichni jsme se těšili na jídlo, které nebude ze školní jídelny. Večer jsme si sedli s mými kamarády k náhodně vybranému stolu. Ke mně Lauře a Kubovi se přidaly ještě Francouzky Anaëlle a Julie, Britka Stephanie (znáte z Miami) a Taiwanky Grace a Fiona.

Večeře mohla začít. Bohužel jsme však netušili, že k rautu pustí lidi postupně podle čísel stolů. Hádejte, kolikátý byl náš stůl? Spolu s učitelským stolem (kde nechyběl ani můj taiwanský učitel matematiky, který by si nenechal ujít žádnou akci, kde je jídlo), jsme přišli na řadu jako poslední. Když říkám, že by si nenechal ujít jídlo, tak to myslím doslova. Někdy začne hodinu tím, že napíše na tabuli třeba:

4:30 PM

C120

cookies, brownies, juice

Math-alchemy

A zdůrazní, že máme ve 4:30 dojít do třídy C120, protože tam budou cookies (sušenky), brownies a džus. (A pak jen tak náhodou zmíní, že se tam konné nějaká matematická přednáška, ale když budeme rychlí, tak stihneme zmizet se sušenkami, než přednáška začne.) Abych mu nekřivdila, tak je to jeden z nejzapálenějších učitelů, co jsem kdy měla, jen si z nás i ze sebe dělá rád a často srandu.

Zpátky na japonskou večeři. Bohužel bylo jídlo už trochu studené. Jako předkrm jsme měli speciálně upravený špenát a (syrové) tofu se sójovou omáčkou. Hlavní chod bylo sushi (na každého vyšly dva velké kousky, ale dalo se později přidat), polévka miso, naše kuřecí kousky v marinádě ze sójové omáčky, saké, zázvoru, česneku a bujonu a k tomu japonská omeleta.

Při podávání dezertu (matcha cheesecake) se otočilo pořadí stolů, takže jsme šli jako první! Obecně musím říct, že předkrm byl neobvyklý, ale zase tam moc mě nezaujal. Polévka byla fajn, i když rybí chuť nemusí sednout úplně každému. Sushi i kuře bylo super. Omeleta překvapivě chutnala mírně sladce. A na dezertu jsem si pochutnala moc, protože v jídelně jsou zákusky obecně dost přeslazené, tenhle byl dobrý. Všechno jsme zapili ledovým čajem z asijského obchodu, který skutečně chutnal jako čaj! 

Po jídle následovala vystoupení, pár Japonek zpívalo, některé měly dokonce kimona. Skupina asi 8 studentů si připravila dokonce taneční vystoupení. Nakonec nám ještě pustili přednahrané video, kde ten Japonec, který s námi vařil zpíval a hrál na kytaru společně s Američanem Frankem a s Timem z Koreji, který nám tu dělal před začátkem semestru průvodce. Pokuď jste Hradečáci, tak možná znáte písničkáře Michala Horáka. Přísahám, že Frank je jeho juniatská kopie.

Nakonec byli s večeří všichni spokojeni a dopadla moc dobře. Akorát nám "kuchařům" teda všechnu slávu sebrali lidi, co servírovali na rautu jídlo nebo měli vystoupení. Ale všechny je tak trochu znám a mám je ráda, tak jim to prominu.