Česko-slovenská party

Spolu s ostatními Čechy a Slovenkou Vanesou jsme uspořádali česko-slovenský večer. Po celé škole, v jídelně i na všech kolejích jsme vylepili plakáty. Holky objednaly české sladkosti, tyčinky a chipsy a připravily chlebíčky. Podařilo se jim sehnat i dekorace v červené, bílé a modré barvě. Dodala jsem ještě českou vlajku (slovenskou bohužel nemáme) a oslava mohla začít. Neslavili jsme nic konkrétního, spíš jsme chtěli ostatním ukázat naši kulturu (a samozřejmě jsme ocenili i české jídlo). 

Někteří kamarádi z Nepálu nebo Nigérie byli tak natěšení, že přišli dokonce o 40 minut dřív! (Kdo by chodil na party o 40 minut dřív???) Kolem deváté jsme byli připravení začít. Ze začátku dorazilo jen pár lidí a jen tak se na sebe koukali, ochutnali trochu jídla a někteří po 15 minutách odešli. Trochu jsme se báli, aby celá akce neskončila během půl hodiny. Jako party to úplně nevypadalo. Postupně se tam ale objevilo docela hodně lidí, většina mezinárodních studentů, ale i docela dost Američanů. Často ode mě chtěli doporučení, co je nejlepší. Ale jak mám porovnat milku s gumovými žížalkami nebo chipsy s piškoty s ovocným želé? Nejzajímavější asi bylo pozorovat, co si kdo myslí o kofole. Někomu chutnala víc než cola, někomu míň, ale celkově měla dost úspěch.

Pouštěli jsme české písničky. Do playlistu jsem nijak nezasahovala, proto jsem se na začátku trošku bála, aby to nevypadalo, že čeští studenti poslouchají jen Michala Davida a podobné zpěváky, ale nakonec tam bylo od všeho trochu. Všechny jednoznačně nejvíc chytla "Jede, jede mašinka". Naučili jsme je, že si musí stoupnout do "vláčku" a chodit po místnosti. Nakonec doapadla akce dost dobře. V určitou chvíli jsme přešli z českých písniček na anglické, aby je znali i ostatní. A v tu chvíli to byla jedna z nejlepších party, na kterých jsem tu byla. Konečně jsme nebyli v přeplněné místnosti, kde je asi 40 stupňů a kde se nedá hnout. Tak totiž vypadá každá americká party, které se tu zásadně konají jen v sobotu. První týden jsme tam šli a nebylo to nic moc. Druhý týden jsme čekali, že to třeba pár lidí vzdá a že tam bude víc prostoru, ale bylo to ještě horší. Pak jsme párkrát ještě šli zkusit, jestli se to v průběhu semestru nezhoršilo, ale vždycky jsme zklamaní víc a víc a často odejdeme po 20 minutách. Nakonec jsme tam přestali chodit úplně. To je jen taková poznámka pro všechny, co tvrdí, že Erasmus je jen jedna velká party. Tady rozhodně ne.

Nakonec se naše akce trošku proměnila ve francouzskou diskotéku, kdy jsme dovolili všem přidávat písničky do playlistu. Několik Francouzek se toho zmocnilo takovým způsobem, že brzy většina lidí odešla, protože ty francouzské písničky neznali. Tak jsem jim šla říct, že je to trochu nefér a ony na to, že my jsme si taky pouštěli české písničky, které nikdo neznal. (Což je na české párty pořádané Čechy velké překvapení.)

Abych to shrnula, akce dopadlo to dobře, všichni si to moc chválili. Dokonce za mnou později přišlo pár lidí s tím, že až budeme příští semestr něco podobného pořádat, tak nám pomůžou. Ale příští semestr tu bohužel nebudeme. A pokud už se sem někdo z MUNI dostane, tak to bude pravděpodobně jen 1 člověk (dost nás všechny překvapilo, že se nás tu sešlo pět).