Tentokrát už opravdový Halloween

V den Halloweenu (pondělí po víkendových párty) byla v jídelně soutěž o nejlepší kostým. Chvíli jsem ráno přemýšlela, že bych si ho vzala, ale nakonec ne. A udělala jsem dobře. Na snídani nebyl jediný člověk v masce kromě kuchařek. Během dne měli kostým už jen učitelé a ti nejsvědomitější studenti. Upřímně se tu kolem halloweenu točilo tolik různých akcí, že v den skutečného Halloweenu dost lidí už nechtělo kostýmy ani vidět. Soutěže se zúčastnilo jen asi 10 lidí. Vyhlásila se taky soutěž o nejhezčí část jídelny a vítězka hodila po svém šéfovi dort. Všichni včetně šéfa to brali jako zábavu a pak se spolu i vyfotili. Naštěstí to nebral až moc vážně. 

Ten den jsem měla počítačovou grafiku, kde šel učitel za fanouška nějakého baseballového týmu. Pak přišla matematika. Od Chenga jsem čekala nějaký originální kostým. Rozhodně nezklamal. Vzal si přes oblečení nemocniční pyžamo a začal nám vyprávět o tom, jak se dostal do nemocnice, když se na vysoké škole učil pít alkohol. Od té doby má prý na každý rok zdarma kostým. Dřív nosil pyžamo celý den, ale lidi na ulici si to občas špatně vyložili, tak ho začal nosit jen uvnitř. Všem nám dal čokoládu za to, že jsme přišli. Prostě ideální hodiny matematiky.

Odpoledne se konala akce v centru pro zahraniční vzdělávání. Tentokrát jsem si vzala jen květinovou čelenku a kdyby se někdo ptal, tak jsem byla víla. Vidíte, jak využívám stejnou věc na tři různé kostýmy? Opět se malovalo na dýně, dostali jsme bonbóny, dekorovaly se sušenky a měli pro nás i pár soutěží. Ve velkém boxu měli sýrové křupky a hádali jsme, kolik jich tam je. Trefila jsem se nejblíž, tak jsem je vyhrála! To mám štěstí. Zrovna já, které nechutná sýr. A vypadaly tak nezdravě, že jsem měla co dělat, aby si je vůbec vzal někdo z kamarádů.

Mysleli jsme si, že tím Halloween skončil. Minimálně ve škole to tak fakt bylo, ale já jsem chtěla vidět ten pravý Halloween. Večer obvykle chodí děti koledovat. Hrozně jsem to chtěla yažít, protože to je ta nejikoničtější část celého svátku. Doufala jsem, že když se vydáme na večerní procházku, tak aspoň jedno dítě v masce potkáme. Podařilo se mi přemluvit tři Francouzky (Julie [žulí], Anaëlle a Lauru [loru]). Hned co jsme vyšly z kampusu, tak jsme potkávaly doslova davy dětí. Daly jsme si za úkol vykoledovat aspoň jeden bonbón, ať máme pravý americký zážitek. Před pizzerií seděla holka s kyblíkem sladkostí. Tak jsem za ní šla, že jsme výměnné studentky a tohle je náš první a jediný Halloween. Byla z toho nadšená. Prý měla na střední škole kamarádku z Německa, co neuměla skoro vůbec anglicky, a začala nám o tom vyprávět.  Cíl se nám tedy podařilo hned splnit.

Pak jsme šly dál. Myslela jsem si, že budou děti klepat na dveře. Ve skutečnosti to fungovalo spíš tak, že kdo chtěl rozdávat bonbony, ten už rovnou seděl před domem. Někteří dospělí byli nadšení. Jiní měli otrávený výraz a rozdávali bonbony spíš z povinnosti (nebo kvůli tradici). Jedna paní nás dokonce skoro seřvala, že nemáme kyblíček. (Všichni ostatní koledníci ho měli.) Zapojily se do toho i restaurace a kadeřnictví, kde měli před dveřmi kyblík se sladkostmi a nápisem 1 person = 1 candy.

Jeden pán si s tím velmi vyhrál. Měl stoleček s kartami. Ukazoval nám kouzelnické triky. Vedle toho byla mísa s bonbony a u ní postavička klauna, který měl v ruce nůž. Vypadalo to dost zajímavě, tak jsme se rozhodly, že to bude další člověk, u kterého se pokusíme koledovat. Dal nám na výběr. Buď jsme si mohly vzít bonbony od klauna (pokud jsme dost odvážné), nebo si můžeme vzít obsah malé krabičky, do které nebylo vidět. Nakonec se ukázalo, že byla krabička prázdná. Ale když udělal další trik a otevřel ji z druhé strany, tak v ní byly tři bonbony. Pak měl na stole i gumové hady a říkal, že je můžeme pohladit a když jsme se jich dotkly, tak se nás snažil vylekat. Předstíral, že se hýbou. Bylo vidět, že si Halloween skutečně užívá. A líbilo se mi, že nám neřekl, že to není nic pro nás, ale hrál s námi stejnou hru jako s ostatními dětmi.

O pár metrů dál byla na parkovišti rodinka s párty stanem, disco koulí, repráky a mikrofonem, kterým lákali všechny kolem, aby se zastavili, u jejich stánku. Bylo to jak někde na festivalu. V kině zase dávali všem sáček popcornu zdarma. Když jsme byly nejdál od školy, tak si Julie s Laurou vzpomněly, že jim v sedm večer začíná vyučování (je to nějaký předmět, kde se koukají na filmy a pak rozebírají politické režimy, které jsou v těch filmech zobrazené). Bylo zrovna 19:05, tak musely běžet směrem ke kampusu. 

My jsme to s Anaëlle v klidu došly. Před jedním domem bylo asi 10 strašidelných figurín, které se i hýbaly. Mezi nimi seděl pán, který vypadal, že nemá rád děti. Naprosto s kamennou tváří rozdával sladkosti. Upřímně mě trochu děsila představa, že tenhle týpek má celoročně v domě tolik strašidelných figurín. Někdo jiný se zase převlékl za smrtku a chodil po terase sem a tam. Asi ani nemusím dodávat, že spousta domů měla fakt velkou halloweenskou výzdobu. 

Abych to shrnula, byl to opravdu zážitek. Asi žádná halloweenská párty nebo akce pořádaná školou nenahradí procházku městem, která byla ze všeho nejautentičtější. V mým věku už by se na mě dívali divně, kdybych šla koledovat, většina dětí končí tak ve 14 letech. Jako malá (no vlastně asi i teď) bych tenhle svátek naprosto zbožňovala.