Tentokrát se přesouváme do Dánska

Pamatuji si, když jsem před přesně šesti lety seděla na pokoji u Friedy ve Švýcarsku a říkala si, že už se nikdy nikam mimo Českou republiku stěhovat nebudu. Tenkrát jsem tam byla teprve šestý den a začátky byly trochu osamělé. Tam taky vznikl tenhle blog a nikdy by mě nenapadlo, že ho budu používat tak dlouho. O čtyři roky později jsem byla ve Vídni na airbnb. Sotva jsem se vyléčila z covidu, pořád jsem se cítila mizerně a měla jsem vstávat ve tři ráno, abych letěla za oceán. Další den jsem měla opustit všechny lidi, co jsem kdy znala. Tenkrát jsem si slíbila, že už opravdu nikdy nikam neodletím na tak dlouho. Myslela jsem to smrtelně vážně. Jak už ale asi tušíte, tak to úplně nedopadlo. Švýcarsko byla ohromná zkušenost a do Pensylvánie jsem se naprosto zamilovala, takže teď jsem se ocitla v Dánsku.

Budu studovat magistra z Computer science na Aarhus university. Celého magistra! Takže žádný výlet na 3 až 4 měsíce, tentokrát je to na 2 roky. Ale na rozdíl od předchozích pobytů budu průběžně jezdit domů. A jaké to tady zatím je? Dnes jsem tu přesně jedenáct dní. Utíká to velmi rychle, pořád mám co dělat. Tentokrát mě sem rodiče dovezli autem a cestu jsme si rozdělili do dvou dnů. Proto mi změna přišla plynulá. Zůstat sama v nově zařízeném pokoji byl menší náraz než loučit se na letišti a cestovat s cizími lidmi. 

Navíc jsem sama nezůstala dlouho, hned v pondělí ráno začal kickstart. Jednalo se o pět dní intenzivního kurzu dánštiny s bohatým volnočasovým programem. Kurz byl dobrovolný a účastnilo se ho 70 studentů. První den jsem narazila hlavně na lidi, co studují business, kteří mi úplně nesedli.  Chvíli jsem trochu pochybovala, jestli byl dobrý nápad se sem stěhovat. Bohužel pořekadlo "pije jako Dán" platí na 100%, tak jsem si říkala... co tady budu dva roky dělat.

Ale díky tomu, že jsme se viděli se stejnými studenty každý den, tak jsem si hned druhý den našla fajn kamarády. Za ten týden a půl už jsme toho spolu spoustu podnikli i ve volném čase. Kurzy dánštiny mě moc bavily, měli jsme úžasnou učitelku, která nás hodně často chválila a každé ráno se nás s nadšením ptala, jestli jsme někde použili dánštinu. Je to gramaticky docela lehký jazyk (semestr švédštiny v Brně mi trochu pomohl), ale výslovnost je naprosto šílená. 

Kromě učení pro nás zorganizovali i pub quiz, městskou hru, ranní koupání v moři, výlet do muzea a závěrečnou párty. V úterý jsme při hře běhali v malých skupinkách po městě a plnili různé úkoly. Ty jednodušší vyžadovali fotku před památkami, mezi složitější úkoly patřilo například válení sudů z kopce v univerzitním parku. Byla to dost zábava, i když jsem měla velmi nesourodý tým skládající se ze tří Číňanů, Maďara a Bangladéšana a úplně se nám nepodařilo se zkoordinovat a efektivně využít čas. V Brně jsem podobnou hru několikrát organizovala a bylo fajn vyzkoušet si ji i z druhé strany. 

Středeční koupání v moři byl velký zážitek. Trvalo mi hodně dlouho, než se mi podařilo sehnat kolo, takže jsem tam šla hodinu pěšky. Sešli jsme se na pláži už v 8 ráno! Všichni jsme přišli ve svetru, vykoupali se, pak nám organizátoři donesli kafe a čaj a pak jsme se vydali do školy na kurz dánštiny. Nemůžu uvěřit tomu, že si můžu ráno před školou jít jen tak zaplavat do moře. Čekala jsem, že se tam odváží jen pár lidí na několik sekund, ale šlo nás tam asi 30 a překvapivě jsme plavali kolem dvaceti minut. Voda teplá nebyla, ale dalo se to vydržet. Navíc teplejší už asi nebude.

Další den přišlo na řadu muzeum Den Gamle By. Pokud budete někdy v Aarhusu, tak moc doporučuju. Jedná se o celou čtvrť, kde je každá ulice věnovaná nějakému období. Jedna vypadá jako ze 70. let, další jako z 50. a postupně se dostanete až ke středověkým uličkám. Můžete vstoupit do všech bytů i obchodů, celé muzeum je velmi autentické, cedulek ke čtení tam najdete poměrně málo, za to k vidění je toho tolik, že to na jednu návštěvu nestačí. Navíc je pod celou čtvrtí podzemní muzeum Aarhusu, které by v pohodě dalo na samostatnou expozici. Podle mě je velmi složité projít všechny budovy jen za jeden den a tak se tam určitě ještě někdy podívám. 

Prodávali tam točenou zmrzlinu obalenou v kakau! To jsem musela zkusit. S kamarádkou z Německa jsme se shodli, že ta zmrzlina byla neobvykle hutná. Nebyla zase tak velká, podobnou bych doma snědla za chvíli a měla bych hned chuť na druhou. Tady jsem snědla třetinu a už jsem nemohla. Ale chuťově byla hodně dobrá. Celkově tu mají kvalitní jídlo. Celý týden jsme měli v ceně oběd, často nám dali jen sendviče, ale zatímco doma mě nikdy moc nelákaly, tady jsou vždycky dobré, plné grilovaného masa a čerstvé zeleniny. 

V pátek skončil kickstart a mě bylo líto, že další den nebude hodina dánštiny. Navíc se mi líbilo potkávat známé tváře každý den a nakonec jsem si říkala, že mi vlastně budou chybět i ti studenti businessu, protože se s nimi třeba už nikdy neuvidím. To jsem se ale hodně mýlila, dva dny po konci kurzu totiž začal povinný orientační program od univerzity, kde nás není 70, ale 1000. A tak stále potkávám všechny na každém kroku. (Až to skoro nechápu, čekala jsem, že "kickstarteři" mezi tolika lidmi zapadnou, ale jsou fakt všude.) Na závěrečnou párty v pátek se k nám přidalo i pár kamarádů, kteří sice na kurz nechodili, ale znala jsem je už z května, kdy jsem navštívila univerzitu. Takže osamělá se tu rozhodně necítím. To by pro teď stačilo, ale brzy se rozepíšu víc o kolejích a životě po skončení kurzu.