Druhý semestr začíná

Obrázek, který se ukáže u náhledu blogu vás měl jen nalákat. Vysvětlím ho až příště, protože se k tomu váže celá historka. První týden semestru byl dost klidný. Když už jsme po zkouškách neměli žádné prázdniny, tak jsem se aspoň snažila odpočívat mezi přednáškami. Nakonec jsem ani neměla moc na výběr, protože jsem byla nachlazená (už snad počtvrté od doby, co jsem sem v srpnu přijela). Takže odpočinek byl skoro nutnost. 

S novými předměty jsem dost spokojená. Jeden je o vztahu člověka a umělé inteligence, druhý o virtuální realitě a třetí o hackování aplikací. Paradoxně mě neučí ani jeden Dán. Nejblíže k Dánovi má Švéd, co nás učí o umělé inteligenci. Vyučoval přes 10 let v Americe a je to hodně poznat, občas se tam cítím jak na Juniatě. Hrozně mě to baví, protože nás tam chodí jen asi 20. Takže to formátem připomíná spíš střední školu. Většinou se při přednášení soustředí hlavně na zajímavé věci, zároveň mi to přijde docela lehké, nezabíhá do zbytečných detailů a snaží se nás tak nenápadně zapojit. (Spíš se jedná o diskuzi ve skupinkách, než že by nás volal k tabuli.) 

Virtuální realita je pro mě srdeční záležitost, kterou mám dost ráda a nenávidím zároveň. Už na bakaláři jsem pracovala na jednom VR projektu, kde jsem se úplně všechno učila jen pomocí videí na YouTube. Najednou si moc užívám, že máme slidy a tutoriály. Předmět má na starosti tentokrát Němec, který se (nedělám si srandu) jmenuje Ken. Poprvé si tu užívám, že vím o nějakém předmětu víc než většina spolužáků. Všichni na cvičení vypadali mírně ztracení a v očích bylo vidět nejdřív nadšení, když jsme dostali brýle, které si můžeme vzít domů, ale později i panika, když zjistili, že programovat v Unity není úplně jednoduché. 

Za mě je celé programování s virtuální realitou hlavně o tom, že musíte mít ideálně celý den čas, nikam nespěchat, uvařit si dobrou kávu nebo kakao, pomalu si to vychutnávat. A hlavně si nic nedělat z toho, že už zase chcete udělat malinkou úpravu v kódu a zase čekáte několik minut, než v brýlích uvidíte výsledek. Jen proto, abyste zjistili, že je to špatně. Tak zkusíte trošku něco jiného a zase čekáte. A znova a znova. 

Hackování aplikací bude těžké, zatím se tam trochu ztrácím. Tentokrát máme učitele až z Brazílie. Chtěla jsem si místo toho uznat kredity z Brna, ale to mi zamítli, tak to snad nějak zvládnu. Ale abych nemluvila až moc o škole, protože tohle nemusí úplně každého zajímat, tak bych se na chvilku přesunula od toho, co tu dělám, k tomu, o čem poslední dobou přemýšlím. A protože jsem se do toho až moc ponořila a byl by to dlouhý článek, tak jsem ho rozdělila na dva.