Patnáctý den aneb Co všechno je tu jinak

Dneska jsem byla ve škole jen jednu hodinu. Měli jsme chemii a poprvé jsem se přihlásila! A odpověděla jsem správně, mám z toho úplně radost. :D Všechny ostatní hodiny nám odpadly, takže jsem měla spoustu času. Musela jsem ve škole ještě půl hodiny čekat, než se otevře kancelář, ve které si můžu vyzvednout klíč od skříňky. Záloha je 30 franků (to je podle mě víc než cena klíče, na SNP to bývalo 10 korun), ale pán v kanceláři na mě mluvil anglicky, to bylo fajn. Nebyla to ta kancelář, kde jsem byla už minimálně šestkrát, byla to taková malá pozorovatelna u dveří, která má otevřeno jen čtvrt hodiny denně. Nevím, jestli mě odhalil po těch třech slovech, co jsem řekla německy, nebo jestli byl někdy v sekretariátu, když jsem tam něco zařizovala.
Byla jsem nadšená, že mám téměř celý den volný a chtěla jsem jet do Basileje. Bohužel začalo strašně pršet, takže jsem zbytek dne strávila doma. Tady máte slíbený seznam drobností, které mi každý den připomínají, že to tu není přeci jen úplně stejné jako u nás.

1. zásuvky - naštěstí jsem nemusela kupovat redukci, protože tu moje nabíječka funguje, ale vypadají vtipně
   
2. přechody - vždycky musíte zmáčknout knoflík, v Čechách mi knoflíky přijdou spíš jen na ozdobu, ale tady prostě nikdy nenaskočí zelená, pokud ho nezmáčknete, když zelená končí, tak se panáček rozbliká, to Vám má naznačit, abyste si pospíšili
3. rychlost aut - na sídlištích je velmi často všude třicítka a auta to opravdu dodržují, proto můžu v klidu přecházet z chodníku na chodník a nebojím se, že by se nečekaně přiřítilo auto
4. kola - všichni tu jezdí na kole, před školou je obrovský stojan, který se vždycky zaplní (zhruba pro 200 kol), kdo nejede na kole, tak jede tramvají, škola je opravdu výběrová, takže většina dětí dojíždí, ale neviděla jsem, že by někoho přivezli rodiče, to, že byste si kola nemuseli zamykat úplně pravda není, většina lidí zámek používá
5. obchody - mnohem vyšší ceny, ale také větší výběr, v neděli mají všude zavřeno, nejrozšířenějším řetězcem je tu Migros, pak Mischeli, také tu mají Coop a na vesnicích jsou obchody Volk 
6. mentalita - na ulici lidé chodí ve svých ,,bublinách", ostatní jim jsou ukradení (až na to, že hned druhý den školy jsem seděla na zastávce a nějaký asi šedesátiletý černoch mě z druhé strany silnice pozdravil a říkal něco o tom, jaký je nádherný den, výjimka potvrzující pravidlo), když se rozbrečíte, nikoho ani nenapadne Vám nabídnout pomoc, na druhou stranu můžete chodit po městě téměř v pyžamu a nikdo se na Vás nebude dívat divně
7. zvláštní blok - Švýcaři mají v hlavě zvláštní blokaci, která je nutí držet se od nových lidí dál, jakmile se Vám ji podaří prolomit, tak to jsou skvělí lidé, kteří budou vždy zdvořilí a ochotní pomoci (to vidím na učitelích a hlavně na bývalých AFS studentech)
8. kopce - trošku mě mrzelo, že mě neumístili do rodiny, která bydlí v horách, Basilej má stejnou nadmořskou výšku jako Hradec, rozhodně je tu všude okolo města více kopců, není to jen jednolitá nížina, Alpy to sice nejsou, ale na výlety je to pěkné
9. kupování malých věcí - tohle jsem už dříve zmiňovala, mají tu před domem často skříňku, ve které jsou různé věci (hlavně ovoce, zelenina a různé domácí výrobky) a kasa, lidé jsou tu fakt poctiví, něco si vezmou a zaplatí, nikdo nekrade
10. přistěhovalci - rozhodně si nepředstavujte velké skupiny propagátorů islámu, je tu hodně Arabů, Afričanů, Indů, ale žijí si tu svůj švýcarský život stejně jako Švýcaři, vždycky doufám, že je to nějaký výměnný student, ale většinou je to prostě jen potomek imigrantů
11. praní - v celém paneláku je jedna pračka, my s Friedou ji máme k dispozici každý týden od čtvrtka od tří hodin do pátku do tří hodin)
12. pravidla - celý dům je velmi organizovaný, hrát na hudební nástroje se tu může nejdéle do osmi večer, od dvanácti do dvou je polední klid, to taky nesmím hrát a v neděli nesmím hrát celý den

Škola (tady budou rozdíly větší, ale je to i tím, že moje škola je extrémně výběrová)

1. nepřezouvají se - nevím jak v zimě, ale teď ne
2. vyučuje se ve čtyřech různých budovách - proto je docela praktické, že se nemusíme přezouvat
3. mnohem menší stres - méně testů, úkolů, žádné zkoušení, to bych brala
4. více diskuze
5. nadšenější učitelé - vždycky vypadají, že nás rádi vidí, diskutují se studenty klidně po celou přestávku
6. méně předmětů - já jich mám jen sedm, ale nechodím na francouzštinu a místo výtvarky a fyziky mám kurz němčiny
7. více volných hodin v průběhu dne - na oběd jsou občas i dvě hodiny, někdy je volná i jiná hodina (dvakrát týdně od desíti do jedenácti), kvůli tomu Vám však škola zabere spoustu času a není tolik prostoru pro kroužky
8. úkoly - když už nějaký úkol je, tak ho všichni udělají doma, opisování se tu tolik nenosí
9. otázky - když někdo něco nechápe, tak se nestydí zeptat, v Čechách se často učitel zeptá, jestli je nám všechno jasné, my skoro netušíme, co vůbec bereme, ale všichni předstírají, že všechno pochopili, pak všichni shání zápisky na poslední chvíli
10. sekretariát - všechno se tu řeší přes velkou kancelář, která se jmenuje sekretariát, omluvenky, rozbitý talíř v jídelně, nefungující hesla, všechny různé platby
11. poplatky - jsou tu skoro za všechno (pokud ztratíte nebo zapomenete své heslo do školní sítě, dají Vám nové za pět franků, v jídelně si můžete přidat za jeden frank, o klíčku ke skříňce jsem už psala)
12. podávání si ruky - to jsem pořád úplně nepochopila, ale někdo si potřese rukou s učitelem po hodině, pár lidí i před hodinou, ale nedělají to všichni
13. na začátku hodiny se nevstává - učitel prostě přijde, nevyžaduje hrobové ticho, začne učit a všichni zmlknou tak nějak automaticky
14. pohyb po třídě - když chcete něco vyhodit, tak se neptáte, prostě vstanete a jdete