Třicátý sedmý den - Lucern

-
Dneska jsem mohla po dlouhé době spát až do půl deváté. Po snídani jsem si zabalila pár věcí a vydala jsem se do Lucernu. Jela jsem tam spolu s Rin z Japonska. Bohužel si omylem koupila dva zpáteční lístky, za které zaplatila 70 franků. Když jsem jí to vysvětlila, tak se šla v Lucernu zeptat, jestli se to nedá nějak stornovat. Šla s ní ještě Maya, která nás měla provést městem. Původní plán byl, že půjdeme s ostatními studenty na oběd, chvíli s nimi pobudeme, pak se oddělíme a prozkoumáme město. Bohužel nás Rin s Mayou už nenašly, tak jsme se domluvily, že půjdou do města samy a já jsem zůstala se zbytkem skupiny celý den. Byl tam Juan a Tibor z Maďarska (víc nás z Basileje nedorazilo), Noa ze Švédska, Jaime z Dominikánské republiky, Silvia z Paraguaye, Ivonne z Mexika, Michelle z Hondurasu (ty jsem znala ze soustředění). Potkala jsem tam i pár nových lidí. Lenu, která byla na výměně v Irsku, Gabrielu z Hondurasu, která je tu už od února, Kayleigh z JARu a Klaudii z Finska, které se sem přestěhovaly na stálo.
Byli jsme u jezera (někdo se i koupal),'prošli jsme se městem a vyjeli jsme i pozemní lanovkou k malému zámečku nad městem. Celý den jsme zakončili opět u jezera, kde jsme si koupili výbornou zmrzlinu. Prohlédněte si fotky, ty Vám toho ukážou více...






















Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SOUTĚŽ

-
Chtěla bych poděkovat všem, co sem píšou komentáře. Hlavně Kačce, ta je nejaktivnější. I tak je to tady docela tiché, proto přicházím s první soutěží! Na Juniata College exisuje mnoha zajímavých tradic. Z následujících tradic se 5 skutečně odehrává na Juniatě a jedna ne. Zkuste si jen tipnout, aniž byste to hledali na internetu. Která z následujících tradic na Juniata College neexistuje? A) Festifall (podzimní festival s malováním dýní) B) No Backpack Day (den, kdy místo klasické školní tašky použijete cokoli jiného, třeba nákupní košík) C) Mountain Day (náhodný den v září, kdy se zruší veškerá výuka a celá škola má volno) D) Tenting (týden v listopadu, kdy studenti stanují na školním dvoře) E) Madrigal (večeře, u které profesoři obsluhují studenty) F) Powderpuff (roztleskávačky hrají americký fotbal a fotbalisti je povzbuzují)   Napište do komentářů pod tenhle článek své odpovědi. Nezapomeňte zmínit své jméno. Každému, kdo odpoví správně do čtvrtka 3. listopadu, pošlu pohled. ...
Více »

Pátý den

-
Dneska jsem měla školu už od 7:40, proto jsem musela vstávat už v 6. Později se ukázalo, že to bylo zbytečné. Tramvaj tu jezdí každé čtyři minuty a já jsem byla v celé škole téměř první. V 7:25 byla škola stále prázdná. Zhruba pět minut před začátkem hodiny začali přicházet spolužáci. První dvě hodiny jsem měla laborky z biologie. Místní třídy jsem asi pořád ještě úplně nepochopila, bylo nás tam jen osm, nikdo nechyběl a z toho asi tři děti vůbec nepatří do mé třídy. Dvě hodiny jsme pracovali s mikroskopem. Nejdřív nám učitel celý přístroj popsal a pak nám rozdal dva papíry A4. Na jednom bylo zadání a na druhém rady pro práci s mikroskopem. Zadání začalo tím, že si máme přečíst ten druhý papír a zeptat se, pokud nebudeme něčemu rozumět. Takže jsem si vzala svůj slovník a začala jsem pomaličku číst. Když jsem byla asi u čtvrté věty, tak si šli všichni ostatní už připravovat mikroskopy. Tak jsem šla s nimi a snažila jsem se všechno okoukat. Před odjezdem do Švýcarska jsem si četla spous...
Více »

Sotva skončil první semestr a už začal druhý

-
Obrázek
Prosím, nebojte se tady trochu komentovat, ať aspoň vidím, jestli to někdo čte. Minulý týden jsem se dozvěděla spoustu novinek. Přijali mě na pozici učitelky programování, nabídli mi erasmus v Itálii a pozvali mě na pohovor do jedné IT firmy. A tenhle týden jsem nesla následky všech těchto novinek. Musím říct, že mít během tří dní poslední zkoušku, první pracovní meeting a pohovor do druhé práce je docela stresující. Ale je to hezký problém, většina lidí tu spíš nemůže práci najít. V pondělí a úterý jsem se snažila naučit na poslední zkoušku. A moc to nešlo. Zaprvé jsem už byla unavená, protože jsem se od 27.12. učila skoro pořád. Zadruhé jsem na to měla jen čtyři dny a věděla jsem, že to nestihnu projít celé, takže jsem trochu zmateně přeskakovala mezi tématy. A zatřetí to byla písemná ABCD zkouška. Překvapivě se ukázalo, že strach z ústních zkoušet zároveň fungoval jako motivace k učení, kterou jsem teď vůbec nemohla najít.   Ve středu ráno jsem šla do budovy, která je speci...
Více »

Týden plný muzeí 2 a Largest Danish Friday Bar

-
Obrázek
Když jsme v pátek opustili muzeum, tak jsme zamířili rovnou na koleje. Tam jsme se připravili na festival, který se jmenuje "Danish Largest Friday Bar" (největší dánský páteční bar). S klasickými Friday bary to má společné jen název, umístění blízko univerzity a fakt, že se to odehrává v pátek. Byl to obrovský festival v univerzitním parku, který začal už brzy odpoledne. Málem jsme se tam nevydali, protože byly všechny lístky extrémně brzy vyprodané. Pak ale ohlásili dva dny před začátkem, že prodají v osm večer 400 nových lístků. Takže jsme se sešli v kuchyni a netrpělivě asi 20 minut refreshovali jejich webovky, dokud jsme nesehnali lístky pro všechny.  Vydali jsme se tam jako větší skupina. Což možná nebylo úplně nejchytřejší, protože trvalo hrozně dlouho, než se některé holky připravily. Nakonec jsme se tam dostali až kolem půl deváté večer. Ale vlastně mi to ani nevadilo, celý festival byl zajímavý, ale trochu bizardní zážitek. Hrály tam jen dánské písničky a na koncerte...
Více »

Přelomový víkend

-
Obrázek
Momentálně se toho děje tolik, že o tom ani nestíhám psát. Pokusím se to teď trochu dohnat. Přesuňme se tedy o dva týdny zpátky. Během posledních dní před začátkem školy jsem se snažila odpočívat a trochu se zregenerovat po velmi nabitých orientačních dnech.  Nejdřív jsme šli s kamarády hrát deskové hry a u toho jsme potkali nějakou Němku, která tu byla na letní škole a druhý den odjížděla po měsíci domů. Na akci pro nové studenty se dostala omylem. Bydlela celou dobu vedle kavárny, kde budu pracovat, ale nevěděla o tom, že tam nějaká studentská kavárna je. Líbí se mi, jak mám poct, že si tady na začátku musím najít nějakou skupinku kamarádů, kterých se budu celou dobu držet. Ale realita je taková, že si nové kamarády můžete vytvořit kdykoli, třeba i náhodně úplně na konci pobytu.  Poslední pátek před začátkem školy jsme měli poslední uvítací den, tentokrát už vyloženě zaměřený jen na magistry z informatiky. Přijela jsem tam už na kole! Na chodbě ve škole jsem potkala Louisu, ...
Více »

Jezero Brabrand, nákup kytek a velký úklid

-
Obrázek
Tenhle článek jsem začala psát někdy v polovině října, ještě před tím, než jsem odjela na prázdniny domů. Dokončila jsem ho ale až 6. listopadu. A je zajímavé sledovat, jak bych nějaké věci teď napsala jinak. Například to, že s mezinárodními spolubydlícími něco každou chvíli podnikáme. Tak jsem to v půlce října vnímala. Ze začátku jsme k sobě samozřejmě měli hodně blízko. Já jsem měla výhodu ve formu kurzu dánštiny, kde jsem potkala spoustu lidí, ale ostatní spolubydlící přišli do Dánska a nikoho neznali. Proto jsme se hned skamarádili.  Teď už si ale každý z naší původní party čtyř lidí našel (ve škole nebo na akcích) svoji vlastní skupinu kamarádů. A část akcí jsme vyměnili za společné učení v knihovně. Přesto nechám většinu textu neupravenou. Něco je můj momentální pohled a něco je pohled říjnové Anežky. Berte to tedy trochu z rezervou.  Vraťme se na konec září. Už ani nepočítám, kolik týdnů jsem s blogem pozadu, tak to vezmu trochu stručněji. Přeci jen mě baví víc psát o n...
Více »

Tak jsem tady zase

-
Obrázek
Rozhodla jsem se, že se odteď pokusím každý týden napsat aspoň jeden blog, i kdyby měl být sebevíc krátký. Návrat do Dánska po Vánocích mi přišel trochu smutný. Poprvé se mi stalo, že jsem někam odlétala z Prahy a ani se mi do toho letadla nechtělo. Věděla jsem totiž, že mě čeká hodně intenzivní zkouškové. Navíc jsem si doma začala vážit věcí, které mě tu budou chybět jako sníh, slunečné dny, řízení auta nebo možnost být za půl hodiny na horách. A samozřejmě jsem věděla, že mi bude chybět spousta lidí i celá naše farma. Návrat do zahraničí po Vánocích, to je úplně nová kapitola, kterou ze Švýcarska ani Ameriky neznám. Až teď to začíná být reálné a vážné. Nedělali si srandu, když říkali, že je to na dva roky. Dokonce mě i napadlo, jestli to vůbec stojí za to. Ale moc dobře vím, že kdybych zůstala v Brně, tak bych stejně litovala toho, že jsem to nezkusila. Navíc první dny po příletu bývají nejtěžší, pak si zase člověk zvykne. První zkouška byla už tři dny po příletu a tak jsem se na ni ...
Více »