Kempování

V neděli dopoledne přijelo několik amerických prváků, aby se k nám přidali na Inbound. Je to něco jako adaptační kurz. Mají víc termínů, proto tam nebyli úplně všichni prváci, někteří už měli Inbound v červenci. Bylo celkem asi 10 druhů aktivit, do kterých se dalo zapojit - outdoor dobrodružství, umění, hry, sport, běhání, horolezení, dobrovolnictví, ochrana přírody... Každý jsme měli seřadit aktivity podle svých preferencí a pak nám vybrali, ke které skupině se přidáme. Já jsem měla kempování. Vybírala jsem to někdy v dubnu, kdy mi kempování přišlo jako něco, co mě vždycky bavilo, ale zase tak často jsem kempovat nechodila, takže mi to přišlo jako fajn příležitost. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že dva týdny před odjezdem do Ameriky strávím sjezdem Otavy, kde budu spát pět dní po sobě ve stanu, a dětským táborem, kde budu spát taky venku. A že se mi bude o posteli leda zdát. Ale tak aspoň jsem to měla natrénovaný, výběru určitě nelituju. 

Celé nedělní dopoledne jsem nervózně očekávala spolubydlící, ale zbytečně, protože přijela do školy až večer, když už jsme byli v kempu. Kolem dvou odpoledne začalo oficiální zahájení, kde se představili vedoucí každé skupiny. (Byli to studenti z vyšších ročníků.) Přišlo mi, že bylo trochu poznat, že už je mezi námi mezinárodními studenty i spousta Američanů. Už jsem nerozuměla úplně každému slovu, protože paní, která to uváděla mluvila rychleji a používala i pár výrazů, které neznám. Ale vždycky jsem pochopila, co chce zhruba říct. Vedoucí Inboundů byli extrémně natěšení (mnohem víc než účastníci). Při představování probíhali přednáškovým sálem a házeli po nás bonbóny a nějaké náhodné dárečky, jako figurky dinosaurů nebo sluneční brýle s obrázkem batmana. 

Celé dopoledne pršelo tak hustě, že jsme si říkali, že určitě musí vymyslet nějaký náhradní program, že kempovat prostě nemůžeme. Venku byly tak obrovské kaluže, že bychom ani neměli kde rozložit stany. To jsme se ale pletli, kempovat se jelo tak jako tak. Každý jsme dostali karimatku a spacák a nastoupili jsme do nejvíc typického žlutého školního autobusu, který si umíte představit. Překvapilo mě, že tam nemají pásy. A místo jednotlivých sedadel tam jsou spíš takové lavičky s opěrátkem.

Asi půl hodiny cesty od školy je ohromné jezero. Juniata college tam vlastní výzkumnou stanici, kde mohou studenti biologie, fyziky, ekologie a nevím čeho ještě strávit celý semestr. Mají tam i ubytování pro zhruba 15 studentů a jídelnu. Tam však byla ubytovaná skupinka ochránců přírody, my jsme tam chodili na jídlo a trávili tam dost času, ale hlavní základnu jsme měli asi 20 minut cesty odtamtud, kde byla jedna větší chata a plac na stany a na táborový oheň. 

V tu chvíli nám došlo, že budeme opravdu stanovat v dešti. V noci přišla dost strašidelná bouřka a velmi hustý déšť. Při nejhorším by se dalo jít schovat do chaty (a spousta dětí tam i spalo), ale já jsem byla spíš pro stan, když už jsme jeli tábořit. Měla jsem velké štěstí, že náš stan byl jeden z těch, co ustál bouřku dost obstojně, takže jsem se nenamočila, ale ti co spali u stěn, nebo v horších stanech, tolik štěstí neměli. 

Další den jsme šli k jezeru. Nejdřív jsme šli po menších skupinkách na projížďku lodí. Jeden ze zaměstnanců výzkumné stanice nám vyprávěl o tom, že jezero je vlastně nádrž. Těsně po jejím založení vypukly takové povodně a hurikány, že si na sebe vydělala během jediného víkendu, kdy zachránila několik okolních měst před potopením. Vyzkoušeli jsme si i kajaky a kánoe. Dneska (v době, kdy příspěvek píšu) jsem u večeře slyšela stížnost, že bych měla konečně přidat nový blog, tak skončím takhle uprostřed kempování, abyste si to už mohli přečíst. Pokračovat budu příště, snad to bude dost brzy, protože zítra začíná škola. Čtvrtky budu mít volné, tak bych měla mít dost času.

Tady ještě ke starším příspěvkům přidávám fotku jídelny, určitě ji ještě uvidíte.