Ceremoniál se svíčkami

- srpna 27, 2022

Ve středu jsme měli oběd se svým studijním poradcem. Měli jsme si jít vzít jídlo do krabičky a donést ho do třídy, kde na nás čekali učitelé. V Čechách jsem nikdy nic takového nezažila. Často se tu snaží udělat podobná setkání s jídlem, aby to působilo míň formálně. Nápad asi hezký, realita byla ale taková, že z 27 studentů si oběd přineslo asi 6.

Počty studentů jsou tu dost rozdílné než doma. Na FI v Brně nastoupí ročně asi 700 prváků (to počítám jenom informatiky), tady je nás 27 a prý jsme jedna z největších tříd za posledních pár let. Na celou univerzitu (všechny obory dohromady) tu ročně nastoupí asi 350 prváků.

Nejprve nás uvítali tři profesoři dohromady, pak jsme se rozdělili do místností podle toho, kdo je náš studijní poradce. Můj učitel byl velmi milý a nápomocný, po skupinovém meetingu mi ještě individuálně pomohl zapsat si předmět Unix Programming, před kterým musím absolvovat Úvod do informatiky. Sice jsem tenhle místní předmět neabsolvovala, ale dva roky na MUNI se naštěstí počítají jako dobrý úvod do informatiky.

Potřebovala jsem kvůli tomu ale speciální dokument. Naštěstí mi to ten učitel rovnou vytiskl, podepsal a dokonce se mnou zašel i za učitelkou, která to vyučuje, aby to podepsala. Pak jsem to musela zanést na studijní oddělení, kde byli všichni hrozně milí a zase jsem si vyslechla klasické "Welcome to Juniata!" Kdybych měla dostat dolar pokaždé, když mi to tu někdo řekne, tak jsem dávno milionářka.

Odpoledne jsme měli program na 3 hodiny. Asi to nebylo úplně povinné, přemýšlela jsem, že tam nepůjdu, ale neměla jsem nic na práci, tak jsem tam šla. Čekala jsem nějaké přednášky, ale hned nás rozdělili do skupin podle kolejí. Šli jsme ven a měli jsme hrát různé seznamovací a teambuildingové hry. Při jedné například zavázali půlce lidí oči a měli jsme se každý chytit provazu a vytvořit z něj nějaký tvar (např. obdélník nebo trojúhelník), pak jsme měli na lístek napsat, jak jsme se při hře cítili a co jsme dělali. Pak jsme to spolu diskutovali. Další hra byla o tom, že jsme měli deset minut na to, abychom udělali fotku něčeho, co s námi rezonuje. (Pořád nevím, co po nás vlastně chtěli.) Dál jsme měli fixu, ke které bylo připevněno 10 provázků. Měli jsme si každý vzít jeden provázek, postavit se do velkého kruhu kolem fixy a kreslit určité tvary. Nápad to byl asi hezký, ale po týdnu plném programu už začínáme mít podobných aktivit až po krk.

Třešničku na dortu tomu dalo půl hodiny, kdy jsme seděli v sále a američtí studenti se registrovali, aby mohli volit v Huntingdonu přímo ve škole. Proč nám nemohli dopředu dát vědět, že ta přednáška není pro nás? To už se asi nedozvíme.

Večer jsme měli meeting na kolejích. Nejdřív se sešla celá budova, aby nám řekli nějaká základní pravidla. Pak jsme se rozdělili podle pater. Když jsme skončili, tak nás čekala ještě uvítací ceremonie pro prváky. Bylo tam zase pár proslovů. Upřímně tady uvítacích proslovů bylo tolik, že už si to moc ani nepamatuju. Ale dost mě bavilo, když nás vedoucí sboru učil hymnu školy.

Pak jsme vyšli ven z divadla, už byla tma a každý dostal svíčku. Stoupli jsme si do obrovského kruhu a zapálili svíčky. Mělo to dost dobrou atmosféru. Byla jen škoda, že profesoři to brali jako velmi posvátný rituál, zatímco někteří studenti ne. Jedna z učitelek nejprve něco poměrně potichu a pomalu přednesla do mikrofonu, ale tím, že tam stálo 350 studentů (a kruh měl v průměru tak 40 metrů), tak dost z nás ani nezaregistrovalo, že obřad už začal. (Ale moje spolubydlící Justinna říkala, že to probíhá každý rok úplně stejně.) Snažili jsme se i zpívat hymnu školy. Celkově celá akce se svíčkami netrvala víc než pět minut. Podle mě to byla docela škoda, protože jak říkám, atmosféra byla rozhodně hezká, tak se toho dalo trošku víc využít.