Mountain Day

Představte si, že je pět ráno a naprosto spokojeně spíte. Najednou vás probudí hlasy před dveřmi vašeho pokoje. Vidíte, že je tma (a nepodíváte se na hodinky), tak si říkáte, že by mohla být tak jedna hodina ráno a někteří spolužáci asi ještě nejdou spát. Pak vám ale přijde, že se baví docela dlouho a nahlas. A když už doufáte, že by je mohl někdo utišit, tak začnou běhat po chodbách a křičet do megafonu "It´s Mountain Day!!!!!!!!" 

Prváci jsou zmatení, protože neví, jestli můžou jít zase spát. Nemocná Anežka má dilema, jestli se má akce vůbec účastnit, protože to možná není dobrý nápad. (Nebyl, ale stejně bych to udělala znova, protože o Mountain Day nechcete přijít.) A celá škola je plná nadšení a očekávání. Přesto, že je 5 ráno a právě vás vzbudil megafon. 

Co to tedy ten Mountain Day je? Mountain znamená hora a day je den. Vzniklo to tak, že před více než sto lety probíhala epidemie neštovic. Škola se musela zavřít (nepřipomíná vám to něco?) a všichni studenti odjeli domů. Studovali tu však tři bratři z Ohia, pro které byla cesta tak dlouhá a nákladná, že kdyby odjeli, tak už by se do školy nemohli vrátit. Naskytla se tedy otázka, kde je ubytovat? Nakonec je poslali do chaty v lese blízko u jezera. Bratři později vyprávěli všem spolužákům a učitelům o tom, jak se jim tam líbilo. Všichni chtěli vidět tu chatu, kde tři týdny pobývali. Tak se tam celá škola jela podívat a udělali si tam piknik a slavili, že epidemie skončila. Nakonec se z toho stala tradice, která se opakuje každý rok až doteď. 

Už při příjezdu jsme zjistili, že můžeme někdy očekávat Mountain Day. Nikdy se však neví, kdy přesně to bude (obvykle je to libovolný den v září). Letos to vyšlo na úterý 13.9. Ví to jen malá skupinka studentů, kteří se přihlásí, že budou budit ostatní. A pak pravděpodobně někdo z vedení. Ale pro učitele datum zůstává také překvapením. Každý rok prý kolují zvěsti, že se nemusíte učit na daný test, protože z ověřených zdrojů víte, že má být Mountain Day. A spoustu studentů už díky těmhle "ověřeným zdrojům" nezvládlo test. 

Po probuzení v 5 jsme mohli naštěstí spát dál. Akorát jsem si o hodinu odložila budík. Kvůli zrušeným hodinám jsem rychle nabyla dojmu, že je víkend. Proto jsem se skoro divila, že můžu na snídani už v devět a že není otevřená až od desíti (jak to bývá o víkendu). Po snídani přišel čas na přesun k jezeru. Spoustu studentů jelo auty. Škola však myslela i na nás a od 10 do 11:30 odjel každých patnáct minut jeden autobus. Zase samozřejmě klasický žlutý školní autobus. Stejně tak zpátky jezdily od 15:00 do 16:30. 

Líbilo se mi, že se celá akce konala na jiném místě, než kempování nebo náš kajakový výlet, takže jsme zase poznali něco nového. Hrozně se mi líbila ta atmosféra. Dalo se koupat, jezdit na kajacích, na kánoích. Mohli jsme se taky vydat na komentovanou projížďku na větší lodi. Spoustu lidí si přivezlo hamaku, frisbee, různé hry. Já jsem přijela autobusem s mojí spolubydlící Justinnou. Její nejbližší kamarádi buď na jaře ukončili školu, nebo zrovna studují v zahraničí. A skupina kamarádů, která jí tu zůstala, se rozhodla dlouho spát a neodpovídat na zprávy. Justinně se nechtělo čekat, než se probudí. Přeci jen je to po třech letech její poslední Mountain Day.   

To jsme ještě nevěděli, že nám začne ten pravý team building. Jak jsem zmínila minule, tak jsem během Mountain Day byla pořád trochu nachlazená, ale zrovna to bylo v té fázi, kdy se to dost zlepšovalo. Původně jsem si s sebou nechtěla vůbec nic brát, protože jsem věděla, že bych měla odpočívat někde ve stínu a na koupání se vykašlat. Na poslední chvíli jsem si vzala do batohu plavky, ručník a věci na převlečení. Po chvíli sezení ve stínu jsem usoudila, že je mi dost dobře na to, abych zvládla krátkou jízdu na kánoi. Půjčovali je stejně jen na 15 minut. A na rozdíl od kajaku z kánoe přicházeli vždycky všichni suší. Stoupli jsme si s Justinnou do fronty, kde se k nám přidal jeden nejmenovaný český kamarád. Kánoí bylo málo, lidí hodně. 

Po 50 minutách ve frontě jsme se konečně dostali na řadu. Nasedli jsme všichni tři do jedné kánoe a úspěšně jsme pádlovali asi dvě minuty, než se celá loďka převrátila. Seděla jsem vepředu, takže to znám spíš z vyprávění. Ale už od začátku to bylo celé nestabilní a shrňme to tak, že za to může náš český kamarád, který se naklonil až moc na jednu stranu a jehož jméno pro jeho dobro nechávám v anonymitě (ale je tu jen jeden Čech, tak není těžké uhádnout, kdo za potopenou loďku může). Naštěstí jsme měli vesty a hned jsem se mohla převléknout do suchého oblečení. Teď už se té historce samozřejmě smějeme. Přesto jsem se zbytek dne částečně bavila a částečně rozčilovala nad tím, když jsem viděla posádky ostatních kánoí a říkala jsem si: "Jak jsme se mohli převrátit, když to zvládli i oni?" (Například kamarádi z Francie úplně nepochopili, že mají všichni sedět tak, aby se mohli dívat dopředu na cestu. Místo toho si oba sedli čelem k sobě.) 

Zbytek dne už jsem se opravdu držela toho, že budu radši jen sedět a pozorovat okolí. Zaměstnanci jídelny nám připravili raut s corndogy (párky v těstíčku) a tacos. Nechyběl ani vodní meloun nebo cookies a bylo tak teplo, že celý den měl skutečně prázdninovou atmosféru. Navíc se celá akce odehrávala na malém poloostrově, takže jsme viděli jezero odkudkoli. Taky moc oceňuju, že se akce účastnili opravdu všichni včetně učitelů, zaměstnanců, dokonce i rektora, který řídil plavbu na motorovém člunu. Dost velká část se zapojila i do přetahované, kde se nejprve soutěžilo podle ročníků (např. prváci proti druhákům), později i podle sportovních týmu nebo se zapojili právě o zaměstnanci školy.

Sice chyběla malá horská dráha a skákací hrad, který tu měli vloni, ale to mi nezabránilo v tom, abych tuto akci chtěla zažívat i na MUNI. 

I když jsem si nemohla pořádně užít loďky, koupání a vůz se zmrzlinou zdarma, tak jsem byla šťastná už jen z té atmosféry, pohody a vůbec z toho, že takováhle akce projde. Umím si živě představit, že na gymnáziu, na které jsem chodila, by se našli učitelé, kteří by nás stejně donutili přijít do školy, protože by odmítli přijít o výuku.  

https://www.instagram.com/p/Cih1GsnsB-V/?igshid=YmMyMTA2M2Y=

















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Festifall

Walmart

Třicátý první den

Sedmdesátý pátý den - oběd v Markthalle

Tentokrát už opravdový Halloween

Tentokrát se vydáme do přírody

Sedmnáctý den