VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE

Máme tu konec soutěže. Moc děkuji všem, co se zúčastnili. Bohužel se ukázalo, že to bylo záludnější, než jsem si myslela. Kdo se občas podívá na můj blog, ten mohl rovnou škrtnout Festifall (A) a Mountain Day (C). Zbývají nám tedy 4 volby. 

Někteří z vás tipovali Powderpuff. To bohužel nebyla odpověď, kterou jsme hledali. Už tuto neděli budou holky skutečně hrát americký fotbal (i když s mírně upravenými pravidly, aby to nebyl tak moc kontaktní a na zranění náchylný sport). A hráči amerického fotbalu (zdravím mého bratříčka, který by mi vynadal, kdybych napsala fotbalisté, protože ten pravý fotbal je podle něj jedině ten evropský s kulatým míček a brankami) budou plnit funkci roztleskávaček. Jedná se o charitativní akci, na kterou se prodávají lístky, a výtěžek půjde na dobrou věc.

Několik z vás se pozastavilo nad večeří, při které jsou studenti obsluhováni učiteli. Dobrý postřeh byl, že jsem nikde neřekla, že by se muselo jednat o úplně všechny studenty. Tato večeře se skutečně koná a to v prosinci, kdy si musíte předem koupit lístky a pak můžete přijít. Po večeři následuje něco jako menší ples.

Nejsem si ještě stoprocentně jistá, jak to probíhá, ale organizačně to mají podle mě ošéfované tak, že učitelé nechodí přímo ke stolům, ale nandávají vám jídlo na talíř u rautu. To ale zatím nevím, protože jak jsem zmínila, večeře se uskuteční až v prosince. Ale u japonské, jihoamerické i indické večeře to tak vždycky fungovalo.

No a možná vás napadá otázka: Jak určit, kdo na danou večeři půjde? Přeci jen počet lístků je dost omezený. Přednostní právo mají studenti, kteří uspějí při takzvaném tentingu, neboli několikadenním stanování na dvoře školy. Začíná to už v pondělí a v noci má být kolem pěti stupňů. Navíc tam jsou různá pravidla, např. že mezi devátou večer a šestou ráno musí být ve vašem stanu přítomný vždycky alespoň jeden člověk z vaší skupiny. Každou noc je nějaká výzva. Všechny soutěže a výzvy plánuje ta skupina, která postaví stan jako první. (Údajně jsou tu fakt lidé, co jsou natěšení, že budou soutěže organizovat. Pro mě by to bylo spíš za trest.)

Nevím úplně, jestli se toho chci účastnit. Zní to jako hodně nepohodlí a velmi málo spánku. A taky rychlý způsob, jak snadno onemocnět. Na druhou stranu je to zážitek, který se mi naskytne jednou za život. A když se budu řídit heslem zážitky nemusí být pozitivní, ale silné, tak bych to asi měla zkusit. Vidím to tak, že si budu buď nadávat, že jsem do toho šla, protože to bude hodně nepohodlné. Nebo budu litovat, že jsem do toho nešla, až uvidím pár odvážných kamarádů stanovat na dvoře školy. 

Tím jsme každopádně došli k výsledku soutěže. Jediná akce, která se přímo na Juniatě nekoná, je "No Backack Day" (odpověď B). Sice to tak funguje na několika amerických středních školách, ale u nás ne. Někteří lidé bývají velmi kreativní a přinesou si sešity třeba v přepravce na psa, nebo dokonce v kajaku. Bohužel teď vidím, že to byl větší chyták, než jsem si myslela. Nikdo to neuhodl. Každopádně čtěte blog dál, protože vám přinesu osobní zážitky ze všech zmíněných akcí. A taky se pokusím přijít s novou soutěží, tentokrát trochu lehčí, abych mohla poslat pár vítězných pohledů.