Sedmdesátý pátý den - oběd v Markthalle
A už je tu zase úterý a moje neoblíbené vstávání v šest. Naštěstí nemáme zase tak složité předměty. První dvě hodiny většinou všichni napůl spí při matematickém cvičení, kde se pracuje s počítači. Dneska jsme opustili Excel a začali jsme dělat úkoly v programu Geogebra. Nikdy dříve jsem o tom neslyšela, ale bylo to docela zajímavé a už mi i začíná dávat smysl, proč se těmto hodinám říká matematické praktikum.
Pak jsme měli němčinu. Psali jsme test na doplňování čárek ve větách a druhy vedlejších vět. Funguje to stejně jako v češtině, s tím rozdílem že nemusíme věty rodělovat tak podrobně jako jsem byla zvyklá. Takže to pro mě byl překvapivě docela lehký test. Teda kvůli překládání jsem ho odevzdala až jako předposlední a ještě nevím známku, ale mohlo by to dopadnout dobře.
Druhou hodinu němčiny jsme diskutovali. Jöel a Julian si připravili článek o nějakém vojenském cvičení NATO, my jsme ho přečetli a pak přišla diskuze, kterou měli kluci na starosti. Učitelka jen seděla v rohu místnosti a dělala si poznámky. V tu chvíli jsem si připadala jako v hodině občanské výchovy. Jen jsem poslouchala, článku a celkově tématu jsem nerozuměla dostatečně na to, abych se zapojila. Jakákoliv diskuze, které se Naima se svými neobvyklými názory zúčastní je pro diváka velmi vtipná, takže se mi ta hodina líbila.
Frieda jela navštívit kamarádku do Davosu, takže jsem měla být celých pět hodin sama doma. Pár výměnných studentů plánovalo společný oběd, tak jsem se k nim připojila. Šla jsem tam trochu netradičně s Viktorií z Brazílie, s Kristianou z Litvy, která je tu od organizace YFU a viděla jsem ji poprvé v životě, s Juanem a s Emily, to je Byronova šílená kamarádka z Jižní Karolíny. Později za námi přišly ještě dvě holky, které jsem neznala. Marika z Kanady a jméno té druhé jsem zapomněla a národnost jsem taky nezjistila. Šli jsme do velké haly, kde bylo asi třicet stánků s jídly ze všech možných zemí. Byla to sranda. A zjistila jsem, že je Emily hrozně milá. Když viděla nějakého psa, tak volala:"Anéžka, Anéžka, look there! It´s so cute..." (Občas mi chybí obyčejné "ahoj Anežko" bez "a" na konci a bez špatné výslovnosti, ale jindy je tahle jiná výslovnost vlastně roztomilá. Ale stejně si nemyslím, že bych někdy řekla Emily svoje jméno...)
Po obědě jsem jela domů, chtěla jsem dělat nějaké úkoly, ale v podstatě jsem se nedonutila vůbec k ničemu. Večer jsme měli španělštinu. Byron přišel s úplně nejlepší náladou, protože mu konečně dorazil mobil z USA, takže už mu nemusím sdělovat všechny zprávy ze skupinových chatů. Tyhle dvě hodiny utekly poměrně rychle. Smutné je, že teď už bude při španělštině venku vždy tma, protože v úterý jsem ve škole až do půl sedmé a ve čtvrtek naopak brzy ráno. Už tu mám určité rituály. Asi to bude zním vtipně, ale přesně vím, že cestou ze španělštiny domů můžu jít s Byronem až ke hlavnímu vchodu, odkud se vydá opačným směrem domů. Pak se připojím k Lise, Sydney a Stavrině, které se mnou mají společně jen španělštinu, ale za ty dva měsíce jsme si už začaly dost povídat. Po 300 metrech se odpojí Lisa (její mamka je Polka a jmenuje se Agniezska), na další zastávce Sydney a Stavrina, která se sem před pěti lety přestěhovala z Řecka, se mnou jede do Reinachu, kde vystupuje jen o jednu zastávku dříve než já. Dneska mě naučila pár věcí řecky. Víte jak řeknou "ano"? Ne.
Pak jsme měli němčinu. Psali jsme test na doplňování čárek ve větách a druhy vedlejších vět. Funguje to stejně jako v češtině, s tím rozdílem že nemusíme věty rodělovat tak podrobně jako jsem byla zvyklá. Takže to pro mě byl překvapivě docela lehký test. Teda kvůli překládání jsem ho odevzdala až jako předposlední a ještě nevím známku, ale mohlo by to dopadnout dobře.
Druhou hodinu němčiny jsme diskutovali. Jöel a Julian si připravili článek o nějakém vojenském cvičení NATO, my jsme ho přečetli a pak přišla diskuze, kterou měli kluci na starosti. Učitelka jen seděla v rohu místnosti a dělala si poznámky. V tu chvíli jsem si připadala jako v hodině občanské výchovy. Jen jsem poslouchala, článku a celkově tématu jsem nerozuměla dostatečně na to, abych se zapojila. Jakákoliv diskuze, které se Naima se svými neobvyklými názory zúčastní je pro diváka velmi vtipná, takže se mi ta hodina líbila.
Frieda jela navštívit kamarádku do Davosu, takže jsem měla být celých pět hodin sama doma. Pár výměnných studentů plánovalo společný oběd, tak jsem se k nim připojila. Šla jsem tam trochu netradičně s Viktorií z Brazílie, s Kristianou z Litvy, která je tu od organizace YFU a viděla jsem ji poprvé v životě, s Juanem a s Emily, to je Byronova šílená kamarádka z Jižní Karolíny. Později za námi přišly ještě dvě holky, které jsem neznala. Marika z Kanady a jméno té druhé jsem zapomněla a národnost jsem taky nezjistila. Šli jsme do velké haly, kde bylo asi třicet stánků s jídly ze všech možných zemí. Byla to sranda. A zjistila jsem, že je Emily hrozně milá. Když viděla nějakého psa, tak volala:"Anéžka, Anéžka, look there! It´s so cute..." (Občas mi chybí obyčejné "ahoj Anežko" bez "a" na konci a bez špatné výslovnosti, ale jindy je tahle jiná výslovnost vlastně roztomilá. Ale stejně si nemyslím, že bych někdy řekla Emily svoje jméno...)
Po obědě jsem jela domů, chtěla jsem dělat nějaké úkoly, ale v podstatě jsem se nedonutila vůbec k ničemu. Večer jsme měli španělštinu. Byron přišel s úplně nejlepší náladou, protože mu konečně dorazil mobil z USA, takže už mu nemusím sdělovat všechny zprávy ze skupinových chatů. Tyhle dvě hodiny utekly poměrně rychle. Smutné je, že teď už bude při španělštině venku vždy tma, protože v úterý jsem ve škole až do půl sedmé a ve čtvrtek naopak brzy ráno. Už tu mám určité rituály. Asi to bude zním vtipně, ale přesně vím, že cestou ze španělštiny domů můžu jít s Byronem až ke hlavnímu vchodu, odkud se vydá opačným směrem domů. Pak se připojím k Lise, Sydney a Stavrině, které se mnou mají společně jen španělštinu, ale za ty dva měsíce jsme si už začaly dost povídat. Po 300 metrech se odpojí Lisa (její mamka je Polka a jmenuje se Agniezska), na další zastávce Sydney a Stavrina, která se sem před pěti lety přestěhovala z Řecka, se mnou jede do Reinachu, kde vystupuje jen o jednu zastávku dříve než já. Dneska mě naučila pár věcí řecky. Víte jak řeknou "ano"? Ne.
Komentáře
Okomentovat