Study Abroad Fair

- října 09, 2022

Už je to nějaká chvíle od doby, co se tu konal Study Abroad Fair. Jedná se o veletrh studia v zahraničí, kdy se po místnosti rozestaví stolky a u každého se prezentuje jedna země, kam mohou studenti vyrazit buď na krátkodobý školní výlet (většinou 1 až 3 týdny), nebo na delší studium (1 až 2 semestry). Nabídka krátkých pobytů byla naprosto lákavá. Mrzí mě, že u nás něco podobného nemáme. Tady nabízí výlet na Kostariku, do Chile, na Island, do několika dalších evropských zemí. Dokonce i do Maroka nebo do Keni.

Já jsem spolu s dalšími Čechy a svojí spolubydlící Justinnou, která na jaře studovala na MUNI reprezentovala Českou republiku. Vzala jsem si na sebe mikinu s logem Masaryčky, přinesla jsem českou vlajku a mohla začít. Trochu jsem se bála, že ČR zapadne mezi mnohem populárnějšími zeměmi jako je Španělsko nebo Francie. Spoustu studentů si tu navíc oblíbilo výměnné programy ve Velké Británii nebo v Irsku, protože tím odpadá jazyková bariéra.

Naštěstí jsme všechny nalákali na jídlo (to je tady taková jistota, která vždycky zaujme). Vzali jsme to hodně profesionálně, na notebooku jsme zapnuli videa o ČR a na tabletu otevřeli mapu, abychom mohli místním přiblížit polohu naší země. Upřímně jsem si před veletrhem říkala, že nevím, jak mám prezentovat Brno jako nejlepší místo pro výměnný pobyt, když si nejsem úplně jistá tím, jestli je to nejlepší místo pro výměnný pobyt. Přeci jen čeština jim asi nebude až tak prospěšná jako by byla třeba španělština nebo němčina. Osobně bych asi doporučila jet na semestr spíš na menší školu, protože tam je jednodušší najít si kamarády, když všude potkáváte pořád ty samé lidi. Navíc někteří Češi můžou působit na Američany zvyklé na neustálé "Hi. How are you?" docela odměřeně. (Podle Justinny jsou někteří čeští důchodci nebo řidiči autobusů ti nejnaštvanější lidi, co kdy potkala. A to byla jinak v Brně nadšená.)

Na všechny tyhle pochybnosti jsem však záhadně zapomněla, když jsem si sedla ke stolku a začala propagovat MUNI. Pojala jsem to jako soutěž "pojďme přemluvit co nejvíce lidí". Myslela jsem si, že mluvit bude hlavně Justinna. (Přeci jen studuje komunikaci.) Ale nečekaně jsem objevila svoji extrovertní stránku a kohokoli, kdo prošel kolem jsem se snažila odchytit a nalákat ho, aby přidal svůj email na seznam lidí, kteří budou pozváni na informační schůzku o studiu v ČR. (Představte si to ve stylu: "Pojď studovat do ČR! Ty taky! Ty taky! I ty! Cože, ty už jsi tam studoval? A nechceš tam znovu? Ty leť taky do České republiky! Všichni studujte v Brně!"

Ani jsem si nemusela připravovat proslov, nějak jsem se ho postupně naučila za chodu. Dost pomáhá, že jsem ze země, která je oproti USA levná, navíc uprostřed Evropy, máme dobrou veřejnou dopravu, studenty z celého světa, pivo levnější než vodu a pití povolené už od 18 let. Nějakým způsobem jsme udělali výhodu i z toho, že je Brno větší město než Huntingdon a některé studenty jsme možná zaujali dokonce i tím, že nemáme kampus v pravém slova smyslu. (Přiznejme si, že něco jiného je mít pár budov v odlehlé části Brna, které se jmenují "kampus" a do kterých se studenti sedmi fakult z deseti nikdy nepodívají. (I když trochu závidím těm, co tam skutečně studují, jsou to docela impresivní budovy.) A něco jiného je mít skutečný kampus, kde bydlí, učí se a tráví volný čas drtivá většina studentů univerzity.) No a v neposlední řadě jsem básnila o hodinách češtiny zdarma a až na konci veletrhu jsem zjistila, že vlastně tak úplně zdarma nejsou.

Zajímavé bylo taky sledovat reakce na české sladkosti. Kamarád Axel z Francie se často nenápadně vzdálil od svého stolku, aby jich pár vyzkoušel. Obecně dopadla ochutnávka dost dobře, akorát Francouzi nezvládali bonbony Slavie (i když Španělkám, Číňanům, Japoncům i Američanům chutnaly).

No a jaký je výsledek? 28 emailových adres! To bylo mnohem víc než jsem čekala. Navíc začalo o studiu v Brně přemýšlet i pár mých místních kamarádů. Představa, že bych jim mohla ukázat Brno je dost exotická, ale zároveň lákavá. Navíc mě teď díky mé prezentaci zdraví v jídelně pár nových lidí.

Na závěr bych ráda zmínila, že mi podobná akce vloni v Brně dost chyběla. Musíte si uvědomit, že na Juniatu chodí asi 1600 studentů, zatímco na MUNI jich je aspoň 30000. Tím pádem by tam mělo být mnohem víc lidí, kteří studovali v zahraničí nebo by chtěli někam vyjet. Přesto mi přijde, že jsou tu všichni o studiu v zahraničí lépe informovaní. Já jsem se do Ameriky dostala jen díky dost velkému průzkumu webových stránek o výměnných pobytech. Vsadila bych se, že dost lidí z FI ani neví, že mají možnost i jiného programu než je klasický evropský Erasmus.

Vypadá to, že letos se v Brně možná něco podobného uskuteční. Určitě je rychlejší a aktuálnější pobavit se o studiu v zahraničí s někým, kdo se z dané zahraniční školy právě vrátil, než hledat všechny informace jen na internetu. Já osobně jsem si nakonec taky vybrala Juniata College i díky skvělým recenzím studentů z MUNI, kteří tu byli přede mnou.