Výlet na farmu

Na konci září nabídla škola mezinárodním studentům, že nás vezme na výlet na farmu vzdálenou asi 45 minut jízdy autem od kampusu. Právě se tam konal podzimní farmářský festival. V popisu akce bylo: "Nabízíme spoustu zábavných aktivit jako je návštěva dýňového pole nebo trhání jablek." Nevím jak jste na tom vy, ale já trhání jablek považuji spíš za zdlouhavou práci na zahradě, která se musí zvládnout, aby se jablka nezkazila. Tady se na zahradách ovocné stromy tolik nepěstují a rodinky si vyráží na výlet na farmy, kde si natrhají jen tolik jablek, kolik zrovna potřebují. Když jsem se pár amerických kamarádů ptala, proč je sbírání jablek jeden z highlightů programu, tak nechápali, co je na tom zvláštního. Vždyť je to přeci taková legrace!

Dopoledne v den výletu jsem seděla na chodbě ve škole a prošla kolem mě Mansi, která má na starost většinu výletů pro mezinárodní studenty. Nadšeně se mě ptala, jestli jedu na výlet. Jeden z jejích kamarádů to komentoval takto: "Wow, ono se některým lidem skutečně chce na tu farmu jet?" Od té chvíle jsem měla trošku podezření, že to možná nebude až tak zajímavé.

Když jsme dorazili na farmu, tak to tam měli krásně podzimně vyzdobené. Nejprve jsme se šli svézt na velkém vozíku (asi tak pro 30 lidí) taženém za traktorem. Jelo s námi i pár totálně vystylovaných rodinek, kdy měli všichni včetně nejmenších dětí kostkované košile. Čekala jsem, že nás dovezou na nějaké zajímavé místo, ale nakonec to byla jen okružní jízda. Trhání jablek se nakonec moc nekonalo (nebo jsme si toho alespoň nevšimli. Měli tam i country kapelu a králíky, se kterými si děti mohly hrát (nebo i kdokoli jiný, kdo zaplatil 3 dolary). 

Ve velké budově se nacházel i krásný obchod s farmářskými potravinami. Spoustu z nich bych ráda vyzkoušela, ale vzhledem k tomu, že máme neomezený přístup k jídlu v jídelně, kuchyňka na mých kolejích je většinou zamčená a na ostatních kolejích mají kuchyně často sice odemčené, ale ne moc dobře vybavené, tak jsem si toho nakonec moc nekoupila.

Když jsme vyšli z obchodu ven, kde se nacházelo pár stánků s jídlem, tak jsme se s ostatními Čechy začali dost smát. (Ostatní se na nás jen divně dívali a netušili, co se děje.) Víte, co prodávali na farmě uprostřed ničeho někde v Pensylvánii? Trdelníky! Naštěstí to aspoň nevydávali za místní jídlo, ale měli u toho ceduli, že se jedná o středověkou evropskou pochoutku. 

Když se všichni svezli na traktoru a pár lidí si nakoupilo dýně, tak jsme rychle došli k závěru, že je venku dost zima a že už se na farmě nedá nic moc dělat, tak jsme se nakonec vrátili do školy dřív, než bylo původně v plánu. Takže nakonec bych to shrnula tak, že atmosféru to mělo dost pěknou. Tak na hodinu a půl by to bylo super. Pak už byste se ale mohli začít nudit. 

Po návratu na kampus jsme šli na večeři a odtamtud jsme spěchali na multilingual karaoke. Já osobně jsem nezpívala, ale dost mě bavilo poslouchat španělské, japonské, vietnamské, anglické, německé, ruské a francouzské písničky dost různé kvality.

Tady jsem vám jen chtěla ukázat, že krajina, kterou jsme projížděli, se od Čech moc neliší.